Myslím, že už to zvládl každý, jen já pořád nic. Přitom vedle péče o kvásek je výroba listového těsta vyloženě roztomilá doplňková činnost. Navíc na vás listové těsto jako polotovar v pohodě počká v mrazáku a dál už s ním umí pracovat každé ťululum:)
Proč nám tolik záleží na tom, aby byl náš proužkatý chleba voňavý, chrumkavý a poživatelný několik dnů po zakoupení, když u jiného pečiva na to pečeme? Má křupavá kůrka a kyselá střídka nějaký hlubší smysl kromě toho, že nás prostě baví ten kontrast konzistence a chuti? Nebo se jedná jen o pitomou nostalgii? Spoustu informací, které v souvislosti s českým chlebem stojí za to zmínit, najdete na Scuk blogu, dneska jsme začali.
Cooo?! Colomba Pasquale přece! Všechno dobře dopadlo, nafoukly se krásně a nikam neuletěly ani nespadly. Propříště si musím prosladit pomeračovou kůru sama, a dát jí tam ještě víc, bylo to moc dobré. A ještě se porozhlédnu v Botteze (skloňuju to jako jména Olga nebo Helga, vypadá to zajímavě) , jestli tam holubice vůbec mají a jestli ano, která by asi vyhrála?
No dobře, tak ne holuba, ale holubici, a vlastně je to celé podobně nejapné, jako tradiční pečení beránků. Chystám se na velikonoční verzi Panettone, neboli Colomba Pasquale, což je nadýchaná dobrota s křupavou polevou, náhodou ve tvaru ptáka a vyzývám Vás, pojďte do toho se mnou!
Nesu Vám noviny. Z kváskového chleba krajiny, který je stejně tak nezdravě bílý a pšeničný, jako plný semínek a celých zrn. Vlhký, nadýchaný, ale na zároveň vně i uvnitř hezky křupavý, po žitném kvásku lehce kyselý. Do té krajiny se zvládne přenést každý, kdo má aspoň lžičku kvasu, mouku a nesourodou zásobu semínek a vloček nakoupenou nebo odcizenou při kleptomanském záchvatu ve zdravé výživě. Pojďme na to!
Louhové pečivo, alchymie v kuchyni a podivné tvary. Záludná otázka: Kdo z vás někdy jedl něco omočené v louhu? Nikdo? Jedna ruka vzadu se ostýchavě hlásí?! Kdo z vás ujídá na rodinných oslavách preclíky a slané tyčky?1 Ha? To je, co?
Záhada charakteristické chuti je v látce, která se obvykle vyskytuje ve skříňkách s dětským zámkem, hned vedle čistidla na záchod, staré ožvýkané násady na mop a zlepšovačů nálady Diavy a Okeny. Hydroxid sodný, známý také jako louh. Surovina pro výrobu mýdla, výbušnin, nebo některých druhů pečiva.
Je třeba přidat se se svojí jablkovou troškou do mlýna, dokud nám jablka nelezou i ušima. Na cider ve vychlazené podobě je zas moc zima, navíc se blíží doba smažená. Co z toho vyplývá? Ciderové (cidrové?) donuty s jablkovou polevou.
Víno, pivo, whisky a další pálenky vrznete pod kdejakou flákotu, ale sladké si může dovolit maximálně panáčka tuzemáku? Pojďme to zkusit jinak!
Continue reading
Vše, co jste o nich chtěli vědět a báli jste se zeptat? To asi zajistit nemohu, ale několik postřehů k výrobě baget jsem v poslední době nastřádala. Samozřejmě, psát o chlebu a pečivu (Bílá mouka! Škrob! Uměle kultivovaná plodina!) začíná být málem tak obočí nadzdvihující, jako bych psala o kávě okořeněné arsenem, ale někdy snad přijdu s tipy na křehký mamutí steak.
Svůj kvásek miluju, nebojím se to přiznat – a na rozdíl od cupcakes a makronek, na jejichž zdobení jsem strašně nešikovná a nezvládám sníst víc než jeden přesladký kousek, se dobrého chleba přejím jen těžko a případné vady na kráse se dají omluvit snahou o rustikálnější vzhled (bezlepková dieto, zůstaň prosím v té smrduté noře v hlubinách Mariánského příkopu, kde obvykle dlíš, a nech mě na pokoji). Plánuju v tom pokračovat a experimentovat s dalšími možnostmi kvašení, snad to má láska nebude brát jako nevěru. Continue reading
