Co teď děláš?

Co teď děláš?

Nejčastější otázky, které dostávám, naštěstí zatím nejsou ty osobní (“Kdy bude mít Žofka sourozence” už zaznělo mnohokrát, ale přeci jen jsou až v závěsu za jinou oblastí…), ale pracovní. Kde mám pekárnu, kde se dá objednat moje pečivo, kdy bude další recept, co celé dny vlastně dělám, jestli stíhám psát o jídle – a kam – a není teď článků nějak málo?

Skutečnost je taková, že se fakt nenudím a sice pořád peču, ale žádná velká kvanta. Obecně rodičovská dovolená je u většiny dětí spíše /láskyplnou/ robotou, než že byste si dělali, co vás zrovna napadne, takže stačí i sama o sobě. Kdo by náhodou pochyboval o tom, zda to je práce, může dělat zadarmo chůvu a patrně zjistí, že na tom něco bude;) Ale jistě, dá se v rámci možností být i doma a v průběhu dne během krátkých pauz, kdy si dítě samo hraje, dělat něco tvůrčího a snadno odložitelného. Třeba překládat chlebové těsto. Teď ale pozor, ne 10-15 kilo chlebového těsta! To si jen tak levnou zadní a s dítětem na ní visícím v troubě neupečete. Vůbec je to u nás s foodbyznysem z domova takové komplikované (nelze, nedá se, nejde to, achjo). Pokud vás někdy zaujalo nějaké moje větší pečení, většinou to byla ojedinělá spolupráce s nějakou zavedenou provozovnou, což je fajn ze všech možných hledisek.

Ale zpět k otázce, co dělám. Píšu a točím! Dokonce se povedlo spojit moje dvě záliby, jídlo-četba-noviny v jedno. Píšu spořádaněji a častěji než kdykoli jindy.

  1. Každý pátek mě můžete slyšet na Rádiu Wave v pořadu Ve vlastní šťávě. Moderuju rozhovory s hosty. Nepovídáme tam jen o chlebu, byť by to všechny duchem mladé posluchače děsně zajímalo, ale o všem, co se jídla týká. O kuchařce, která si jednoho dne sbalila kufry a skoro dva roky pracovala v nejlepších restauracích USA, o tom, proč se zajímat o čokoládu “od bobu” nebo o tom, kde nasbírat volně ovoce… Je toho dost. Každý rozhovor se musí nejdřív domluvit, pak natočit, pak sestříhat, zkonzultovat a nakonec k hotovému píšu článek. Který si ještě s editorkou pinkáme tam a zpět. Zdá se to jako opruz… Ale je to vlastně velice poučné, ať už samotné mluvení, poslouchání se, pilování řečovým nedostatků či to, že si po vás váš text pečlivě někdo projde. Chybělo mi to.
    Rádio Wave naladíte na počítači, v televizi nebo na digitálních rádiích (v mobilu nebo v modenrích autorádiích), archiv je na webu a pak je taky fajn si stahovat oblíbené pořady jako podcasty.
    Je to hrozná výzva. Posledních pár let jsem vždy řešila tisk a foto, mluvené slovo jsem zcela vypustila. Pro mě rádio není… A koukejte, už od března to běží. Každý díl nechápu, kdy a jak se to seběhlo a kdy a jak zvládneme natočit další, ale mám z toho vždycky radost:)
    Udělala jsem si tu trochu pořádek a tak odteď najdete (i zpětně) minimálně anotaci i zde. Stačí kliknout.
  2. Jeden čtvrtek v měsíci hostuju v Dvojce na cestách – regionální okénko. V devět ráno, většinou dávám konkrétní den vědět na Stories. Je to rychlovka a záznam najdete jen v časosběrném archivu, zkusím se v tom pohrabat a případně to sem dát, kdyby byl zájem. Naladíte i na klasickém rádiu.
    Tohle se přihodilo nezávisle na Wavu nějakou chvíli po a baví mě to, protože se donutím vrátit trochu ke svým kořenům. Pěkně si projdu některou ze slovenských specialit – od brynzy až po kapustnicu – a spolu s moderátorkou ji pak v našem bloku rozebereme.
  3. Občas na vás vyskočím i ze skříně.. Nebo z různých periodik. Dávám nebo nedávám vědět většinou na sociálních sítích.  “Pravidelně” – ačkoli čtvrtletník, jestlipak si někdo pamatuje, kdo tam psal před čtvrtrokem? – jsem od jara psala pro skládačku Jídlo a radost sloupek. Dětské kavárny, jaro na slovenském talíři, spása želv brčky, inu, co mi zrovna brnklo o klobouk.
    S tímto bodem souvisí i to, že někdy doplňuju recepty do časopisů a sem-tam fotím obrázky k už hotovým receptům (kynuté pečivo je totiž mrcha a i někteří redaktoři se ho bojí), přičemž pak občas opravím i původní recept – nemusí jít přímo o poměry, ale o nešťastné formulace v pokynech.
  4. Jako poslední body jsou moje dvě nejdůležitější a nejoblíbenější práce. Kurzy! Teď na léto jsme je stopli, protože bychom se u trub uvařili a potřebovala jsem si aspoň trochu odpočinout, ale už se těším na nový školní rok. Jakože fakt, nečekala bych, že tuhle větu řeknu, ale když jste v roli lektora a lidi k vám chodí dobrovolně, je to přece jen trochu jiné než na základce. Příští týden se jdu s diářem soustředit a vypíšeme nové. Učím nejčastěji v milém Laboratoriu, ale najdou se i výjimky.
  5. Last but not least! Tohle je nejdůležitější. Jsem pořád u sebe na blogu a na PečemPecen. S Martinem – Cuketkou jsme vám natočili další video, tentokrát o hotdozích, samozřejmě tom pečivu, nikoli o klobáskách. Ačkoli i recepty na obložení máme… A mám teď máslem překládanou obsesi, čehož jste si asi všimli, že?

Takže takto. Abyste si o mě nedělali starost a tušili, kde mě najít. Samozřejmě mě ve skutečnosti většinu času najdete v pražských kavárnách a na hřištích, protože výše zmiňované záležitosti moji drahou dceru skoro vůbec nezajímají. Měla bych připravovat další knihu. Když už to začne vypadat na volno, mnohé kamarádky a příbuzné se chtějí vdávat a mě nenapadne lepší dar než dort. Ještě, že existují noci! Přeju krásné a uvolněné léto, jak se daří vám? Dejte vědět, ať vím, že nejsem sama blázen.



2 thoughts on “Co teď děláš?”

  • No tak to muzu shrnout docela rychle. Nedelam lautr. Nic a budu fakt moc rada, jestli se mi vubec kdy podari precist alespon vas blog…

    • Ale houby! kazdy delame, co muzeme. To je spis na ohlasy typu kam se podel blog, malo prispevku atd… pritom ja mam pocit, ze uz fakt nevim, kam driv skocit a musim to osekat:)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *