Pistáciové rohlíčky

Nestává se to moc často, ale našly se… Přebytečné pistácie! A z nich vzniklo dokonce už třetí cukroví tady na blogu. Ve skutečnosti by nikdy nemohly být přebytečné, všechny pistácie ve svém okolí bez milosti sním, obávám se, že snad i se skořápkou. Šlo o zbylou “moučku” z výroby dortu na přání a tak jsem se dostala k luxusnímu úkolu. Upotřebit je.

Pokud se dostanete k pistáciové drti nebo balíčku ořechů, které nechcete sníst jen tak, pomůžu vám s nimi. Elegantním řešením jsou pistáciové rohlíčky – nebo tyčinky, jak mi je pomáhalo vytvořit dítě. A protože pistácie je ořech exotický, trochu jsme se rozšoupla i v aromatice – s máslem jsem kombinovala máslo kokosové a přidala jsem i citronovou kůru. Jemně. Jdou vytvořit i čistě kokosovo-tukové, ba i bez vajíčka – pak to ale chce lžičku až dvě vody a kokos už přeci jen je cítit trochu víc.

Na závěr máte dvě možnosti – obalit v cukru jako naši vanilkovou klasiku, nebo zavzpomínat na chuť preclíků v čokoládě a půlku každé sušenky obalit v hořké dobrotě, posypat několika krystalky soli a trochou drcených pistácií. Obojí má něco do sebe.

A že nemůžete sehnat nesolené pistácie? Opláchnout, nejlépe vařicí vodou, jdou i solené. Aby nebyly úplně nasáklé, doporučuju to udělat předem a nechat na utěrce proschnout. Já do těsta dala dvě větší špetky soli, ty případně vynechte, pokud se nepovede propláchnout úplně. Domácí moučku připravíte rozdcením (dokonale suchých) pistácií v kutru, tedy sekáčku, který se přidává třeba k tyčovým mixérům, případně v mém oblíbeném pomocníkovi, tříštivém kafemlýnku – ten mele hodně najemno, takže se vám bude lépe mlít i s částí mouky z receptu, která tuk obalí. Jinak se u olejnin-ořechů ihned vespod začne vytvářet cosi jako marcipánová hmota a nahoře se točí nepomleté velké kusy. 

Ještě poznámka ke “kokosovému máslu”. Jedná se o tuk se dření z kokosu, je tedy o něco tužší a míň tučný, než samotný kokosový olej. Na rozdíl od kravského másla, které stačí studené rozemnout přímo z lednice, kokos (čistý tuk i tohle “máslo”) tuhne na beton, takže ho použijte v pokojové teplotě. 

A teď už k receptu. Na jeden plech rohlíčků budete potřebovat následující…

Suroviny:

• 110 g hladké mouky
• 60 g mletých pistácií 
• 60 g cukru moučka
• 55 g kokosového másla – pokojová teplota
• 60 g másla, studené nastrouhat nahrubo
• 1 lžička čerstvé citronové kůry
• 2 špetky soli
• 1 velký žloutek

Všechny suché suroviny spolu s tuky důkladně promačkejte a promněte do konzistence drobenky. Poté přidejte žloutek (případně lžíci nějaké tekutiny, je-li třeba) a těsto dohněťte.
Pokud se vám zdá nezpracovatelné, krátce vychlaďte (půl až hodinu) – ačkoli je těsto dost měkké, pracuje se lépe s měkčím, než super vychlazeným, to se jakoby drobí. Nakrájejte a z jednotlivých porcí tvořte hady, kuličky nebo rohlíčky. Skládejte na plech vyložený pečicím papírem a celý plech nechte vychladit třeba na balkoně. 

To obecně pomáhá vysoce tučným těstům udržet stabilní tvar – dokonce i při použití bezlepkové mouky. Možná se vám už stalo, že jste měli místo rohlíčků něco jako placičky… Tak teď už víte:)

Nahřejte troubu na 170 stupňů – horkovzduch – a rohlíčky pečte tak, aby jim začaly hnědnout špičky, potrvá to asi 10 minut. Pokud pečete víc plechů, je možné, že bude třeba prohodit a prodloužit čas o nějakou tu minutu.
Nechte vychladnout na plechu.

Na finále potřebujete buď cukr moučka s vanilkou (v mém případě šel do těsta i na obal hnědý, takže trochu tlumí barvu), případně čokoládu.

Čokoláda je jednoduchá – potřebujete cca 65 g hořkých pečiček, pokud jste úplně akorátní a budete máčet jen půlku, a to ještě horní. Rozpustěte, potřete, pa všechny posypejte solí (něco jemně křupavého, jako je maldonka nebo solný květ) a sekanými pistáciemi. Nechte zase vystydnout a skladujte v chladu. Opět, pokud použijete slané pistácie – nemusíte oplachovat, ale ani už nepřidávejte křupinky soli.

Kdo se bojí, že mu čokoláda nevystačí – rozpustí celých 100 g a co náhodou zbyde, dá se použít opět ztuhlé nebo rozpuštené jinam. 

Přeju dobrou chuť! Vězte, že jsem je zadělala už víckrát. Jeden z nejdražších druhů cukroví se mi povedlo nejdřív nezapsat a poté… Omylem nějak zmizelo. 

Za fotky patří opět díky Pet farm family (tváří se to jako ne-cukroví pro pejsky, ale v čele firmy stojí mimo jiné šikovná fotografka Alie Lengyelová, která se mi občas propůjčí:).