Pohodové postřehy

Nakonec už  jsem se z Pohody ozvat nestihla, ale o pár drobností se ještě podělím. Vrátila jsem se zdravá, což je důležitá poznámka, protože podle „seriózních“ slovenských médií typu Nový Čas, Topky.sk a Pravda.sk bych mohla trpět záhadnou střevní infekcí, podobně jako „mnozí“ účastníci festivalu (na titulku „Hnačky na Pohode“ a čtenost dosahuje závratných výšin. Chutné.).

Včera mi dokonce jedna mladá slečna řekla, že její sestra touto smutnou nemocí onemocněla také, „rovnako ako polka ľudí stadiaľ.“  Zdravotnící evidovali asi 142 lidí se střevními poblémy, další se seskupili na různých diskuzních serverech a fórech, ale jemináčku, celkově bylo na festivalu kolik, 25-30 000 lidí? Tak jen tolik ke sračkám na Pohodě a umění porozumění.

Pohodu mám moc ráda, beru to jako dovolenou, žádný stres, koupaliště je blízko a vedro vždy úmorné. Mimo záruky skvělé hudby považuju za skvělé i to, že jsou zde splachovací záchody, sprchy, internet, počítače, nabíječky, bankomaty a podobné, kultivovaný život umožňující vynálezy tu znají už dlouho (moje punkové já je asi v kómatu) a tak sem jezdím už několik let (i když bohudík/žel nepamatuju čas, kdy byl hlavním sponzorem Topvar).

Objevem jsou pro mě The Hypnotic Brass Ensemble nebo islandská reggae kapela Hjálmar, výborně jsem si zatancovala na The Movits,  a užila si Chase & Status , Aloe Blacca (koncert přerušila bouŕka, ale svůj megahit zazpíval z  backstage do megafonu) a spoustu dalších intepretů.

A  nyní ke Gastropohodě. Fotky jsou z mobilu, proto jsou obzvlášť vyvedené.

Pivo, alkoholy, tekutiny

Bažant Pohoda znamená, že pijeme pivo Zlatý Bažant. Někteří. Naštěstí Bažant loni představil asi nejpitelnější předmíchaný česko-slovenský Radler, a dokonce ho nepojmenovával „cool“ „fresh“ ani nijak podobně, takže se nemusím cítit divně, když si ho objednávám.

Hned u vstupu do stanového městečka je taky Coctail bar. Dělají i Aperol Spritz, hurá! Jinak tvrdý alkohol tu spíš neexistuje, několik stánků s víny se ale najde.

Pitná voda je zadarmo v cisternách. Pokud jste na sladší, cokoli z portfolia Kofoly. Nevyhledávám to, ale líbila se mi akce Neslýchané festivaly – stánek, kde neslyšící učili znakovat. „Ďakujem“, „prosím si“, „chcem“, „si pekné dievča“ a samozřejmě „Kofola“ (partner akce). Obsluha znakuje také, objednávka tedy proběhne v naprostém tichu. Fungují i na dalších festivalech.

Během koncertů pod pódii pobíhají slečny a mladíci s minerálkou a zadarmo nalévají kelímky první pomoci:)

Co jíst?

Jedla jsem skoro to samé, jako každý rok. Moshi Moshi sushi? jsem nenašla. Vyhýbám se víceúčelovým stánkum, které mají v nabídce všechno od smažených nudlí přes langoše po kachnu a halušky, není to dobré a navíc nikdy netušíte, kolik zaplatíte, protože ceny jsou podle váhy. Hlavní zdroje obživy hned na začátek.

Falafel od Mr. Falafel

Pán před stánkem je až útočně komunikativní. Celý den prozpěvuje „Fááálafel, faleféééél, falaflíčky“, hned si s každým potyká a krom tří minifalafelu v tortille se zelím a trochou prefabrikovaného (myslím si) hummusu nabízí celkem dobrý ledový čaj (ibiškový a zelený). Jen je to celé dost malé (aspoň čtyři kdyby byly) a stojí to asi 3,50.

Hlad si tím spíš povzbudím, ale neteče z toho olej, i v horku to jde, připravují je na počkání (pokud náhodou zrovna není fronta a mají poslední tři zbylé vychladlé, počkejte) a neotrávím se botulotoxiny.

Školská jedáleň

Pro ty, co už mají dost typických festivalových „exotických“ pokrmu. Školská jedáleň pri 7. ZŠ. Paní kuchařky moc milé, s menzou se to nedá srovnat. Se slzou v oku vzpomínám na loňský vývar, který mě dojal opravdovou chutí domácí polévky. Hrachovka normállní, řízek je řízek a brambory maštěné máslem? Co víc si přát? Možná trochu soli (jídelna pro děti) a okurkový salát, ten byl jen pro vyvolené. Menu stojí 4,80 a najdete ho u dětského stanu (to samé platí pro falafel, ale ten je přesně na druhém konci uličky.

Podpecníky

Připomínají trochu kauzu „trdelníky“. Jako fajn nápad, posúchy mám ráda (jedná se o kus převážně placatého kusu chleba, různě ochuceného – podobný příběh, jako foccacia), přitáhli kvůli nim krásnou pec na dřevo – ale korpusy už mají předpečené a do pece je dávají jen zapéct s různými náplněmi – brynza, čenek, cibulka, klobása… Zbavme se romantických představ, jsou to spíš sušší zapiekanky:)

Cena kolem 2 eur, podle toho, co si dáte navrch. Podobně jako uj falafelu a jídelny je třeba počítat s frontou, jsou překvapivě oblíbené.

Langoše

Když už, tak z tohoto stánku. Velká fronta, mastný křupavý čerstvý langoš, s celým obložením stojí 2,50 €.

Shtoor Cafe

Shtoor cafe  je úkaz. Představte si, kdyby někoho napadlo místo pokusů o neurčitě „prvorepublikové“ kavárny otevřít pravou kavárnu obrozeneckou, s nosočistoplenami a klapkobřinkostrojem. teď už je na tak jedinečný nápad pozdě, ale kdyby, chodili byste k  na kávu k Janu Blahoslavovi nebo Pepovi Dobrovskému s chutí nebo s obavami z opakování tří fází českého národního obrození? Shtoor je svěží a překvapivě aktuální (doporučuji sledovat jeho/jejich FB). Určitě se zastavím, až zas někdy budu v Bratislavě přestupovat.

V třídenímu nonstop provozu kavárny jsem byla trochu skeptická, ale i v polních podmínkách dokázali vytvořit příjemnou atmofséru, pitelnou kávu (cappuccino fajn, pěna trochu bubblinatá s pokusem o latte art:), čerstvé saláty, quiche a koláče.

Shoty na ledovou kávu měli někdy už předpřipravené, ale v těch brutálních návalech, které kavárna zažívala pochybuji, že by vůbec stíhaly vychladnout, takže za mě asi ok. Káva se dala koupit i zrnková s sebou, ale na to jsem neměla odvahu, na pultě, kde ležely, bylo asi  50 stupňů a nejinak i ve stanu.

Kávu si taky můžete dát v Coffee and Co., ale měla jsem štěstí na hořkou a velmi horkou tekutinu. Nepomáhá ani když ji dostanete při Vítaní slnka zadarmo.

Jinak se dá koupit krájené ovoce, na festivalu bývají i minipotraviny, nějaký stánek se zeleninou, krájeným ovocem a pekárna. Ceny jsou všeobecně asi o třetinu vyšší než na menších česko-slovenských festivalech, které jsem měla přiležitost navštívit a asi dvakrát vyšší, než na maloměstském koupališti:)

Co jíte na festivalech vy? Jaká je úroveň stravování na RFP nebo Colours of Ostrava?  Nebo je vám všechno mimo kapely a koncerty spíš jedno a všeobecné pohodlí berete na festivalech jako nadbytečnou podružnost?