Projekt Panettone

Projekt Panettone

Mnozí lidé si myslí, že Panettone je vlastně taková vánočka ve tvaru vyššího dortu, obohacená kandovanou kůrou. Že mazanec můžeme narvat do formy malých květináčků a rázem se z něj stane vyhlášená italská specialitka, kterou  když s hrdým výrazem, vytrčeným výstřihem a blond přelivem nabídneme známým, padnou naznak a uvěří, že jí něco jiného, než jí.


Samozřejmě, mazanec, štola i vánočka jsou fajn, ale jsou si navzájem velice podobné. A tak to hloupou Farfallu trklo – klíč je v zanechání zaběhlých rakousko-uherských postupů! Protože mazlík  kvásek postupně nahrazuje jorkšírky, westíky i jiné čoklíky a jeho přítomnost už ovoněla nejednu (pražskou) domácnost, je nasnadě, jakou cestou se vydat (a semtam na ní pěkně zabloudit).

Poznámka z roku 2017: Tohle byl první pokus, který úplně nedopadl. Nicméně v receptu to není, bylo to v mé nezkušenosti:) Jestlijste se sem nějak dostali a fotka vás nenavnadila, nelamte nade mnou hůl a mrkněte sem nebo sem!

Dlouhá cesta
Panettone zabere spoustu času. Asi největším zdržovačem je příprava sladkého (italského) kvásku, neboli přeměna toho klasického superkyselého v méně kyselý, přesto velmi výkonný.  Kvásek si buď koupíte – na trzích, u nějakého pořádného pekaře, viděla jsem ho i v Českém gruntu, nebo si ho vypěstujete, ale pak potřebujete zopár dalších dní. Rozdíl mezi chlebem z droždí a z kvasu cítí i lidé, kteří svůj volný čas nenaplňují jen jídlem, podobný rozdíl nalézáme i mezi vánočkou a panettone. Já si pro začátek upravila postup z wildyeastblogu, proto to složité přepočítávání správné hydratace kvásku (abych měla aspoň přibližně správné množství kvasidla a nemusela to pořád násobit a dělit). A samozřejmě, vím-li o něčem, že mi to zabere několik dnů života, nebojím se udělat dvojnásobnou dávku! (tato je na tři velké panettone o průměru 20 cm). Takže, tu je malá reportáž z předvánoční kynuté oprátky, kterou jsme si navlékla.

Den 1.
Poledne. Máme bublající kvásek. Ten můj obvykle krmím v poměru asi 1:1 (voda:mouka), asi jako hustější lívancové těsto, teče. Jí napůl žitnou celozrnnou a pšeničnou hladkou mouku, někdy naopak, chutná mu. Chci mít tuhý kvásek. Vezmu tedy 20g kvásku a přidávám 40 gramů mouky (mazlíkova oblíbená žitno-pšeničná směs, ale dejte mu, co má rád ten váš) a 20 g (ano, gramů) vody. Za dvanáct hodin (půlnoc) si opět vzpomenu a nakrmím tu hromádku opět 40 g mouky a 20 g vody.

Den 2.
Poledne. Zdá se mi, že i tuhý kvásek pěkně bublá, ale pokud nebublá, jedu tímhle stylem dál, než to blátíčko neoživím. Vrháme se na přípravu italského kvásku, jejíž kouzlo spočívá především v krmení každé čtyři hodiny po několik dnů za teploty kolem 30 ºC. Teď přichází velké neortodoxní ale! Krmení malého tvora každé čtyři hodiny je jistě krásné, ALE já se na to vykašlala a vydržela to pouhých 12 hodin. Noci chlebům zatím neobětuji.
Takže: Vezmu 40 g tuhého kvásku, přidám stejné množsví (40 g) mouky (tentokrát jsem už dala jen pšeničnou celozrnnou), a doleju 20 g vody. Dám velmi blízko topení (ale někde se možná opravdu topí, takže doporučuju zkontrolovat nebo umístit k wifi routerům atd.).

  • V 16. 00 vyhodím vše až na 40 g kvásku, dosypu opět 40 g mouky a 20 g vody. Doporučuji zvážit si třeba předem nádobu, ve které kvásek pěstujete, ať pořád nezakvasujete další
  • Ve 20.00 Změna. Vyhodím vše až na 80 g kvásku a  krmím 80 g mouky, 40 g vody.
  • Ve 00.00 bych samozřemě mohla vyhodit a přihodit a nastavit budík na 4.00, ale nejsem noční motýl, takže prohlašuji kvásek za ucházející a pozor, přehupujeme se hned do dne třetího.

Den 3.
Vrhneme se na přípravu těsta. Do velké mísy (robot zatím není nutný) dám tyto ingredience:

  • 172 g pseudoitalského kvásku
  • 380 g vody
  • 692 g mouky 00
  • 2 g droždí (opravdu ždibec a skoro si myslím, že to budě fungovat i bez něj)
  • 166 g cukru
  • 14 g sušeného pekařského  (diastatického) sladového výtažku. Nahrazeno lžící medu, ale do příště možná pořídím, tento zázrak zlepšuje kvalitu kynutého těsta (enzymy → bubliny!) a přidá na specifické nasládlé chuti
  • 166 g rozpuštěného másla
  • 110 g žloutků (asi 6-7)

Míchám, než se nespojí, žádné dokonalé jednolité těsto. Tak minuta, dvě pomalého míchání. Při pokojové teplotě nechám přikryté utěrkou kynout 12 hodin při pokojové teplotě (22 ºC, nepříliš daleko od našeho topení). Jdeme spát.
Poledne.
Budu potřebovat následující:

  • 164 g mouky 00
  • 10 g soli
  • nastrouhaná kůra z jednoho pomeranče (+ ještě lžička sisinkové sušené od Salvátora)
  • nastrouhaná kůra z jednoho citronu
  • vnitřek vanilkového lusku – dala jsem lžíci cukru s pomletou vanilkou
  • až 230 g vody – to znamená, že je lepší přilévat postupně a dát třeba půlku, než přelít, viz níže
  • 50 g žloutků (asi 3)
  • 162 g cukru
  • 250 g hodně povoleného másla
  • 40 g medu
  • první těsto

Doporučuji nejdřív smíchat mouku se solí, aby se vám, podobně jako mně nestalo, že pak budete mít nějaký kus slanější,  a až poté přidat další sypké ingredience (kůru z obou druhů citrusů, vanilku). Pak asi 80 g vody, žloutky a první těsto. Hněťte, dokud se všechno nespojí – asi tři minuty  na střední rychlost, pak postupně asi v pěti porcích přisypávejte cukr, každou část cukru nechte aspoň minutu až dvě zapracovávat. Po přihození byste měli vidět, jak se těsto začíná lehce odlepovat od stran mísy, to znamená, že už  je pěkně vypracované a lepek se rozvinul v celé své kráse.
A teď se to celé pokazí – snižte rychlost na nejnižší možnou a přidejte do masy máslo. Míchejte minutu na nejnižší rychlost, pak dvě minuty na střední, prostě než se celé máslo nevstřebá, snažíme se opět docílit krásně od stěn se odlepujícího těsta.
Snižte opět na nejnižší a přidejte med a postupně i vodu, tolik, aby se vytvořilo řidší těsto – u mě to bylo asi dalších 130 g.
Nyní přichází to nejlepší – přidejte kandovanou kůru citrusů a rozinky. U mě to bylo asi 200 g rozinek a 200 g neautentických sušených meruněk, mícháno do doby, než se mi zdály rovnoměrně rozprostřené v celém těstě.
Mimochodem, příště na tenhle sled kroků v poslední fázi kašlu. Vidím to tak, že si v míse utřu máslo se žloutky, cukrem, vanilkou a kůrou, přidám med, trochu vody a pak k tomu hodím mouku smíchanou se solí a první těsto a začnu hnětat, až potom zbytek vody (nemusíte použít všechnu). Nějak se mi zdá, že by se to pak možná promíchávalo lépe.

Nekašlu,má to smysl, lepek se v kombinaci s množstvím tuku nevypracuje tak snadno
Nuže, celé těsto vyklápím do olejem vymazané nádoby (velký hrnec na vývar) a nechávám hodinu kynout. V půli kynutí jsem těsto přeložila. Pak jsem hmotu vyklopila na pomoučněný vál a rozdělila na tři bochánky, které umístíme do papírových forem na panettone. Ty se u nás neshání nejlépe (ani u Fialy nemají), a tak jsem vzala zavděk třemi hrnci vyloženými pečícím papírem, což ale není ideální. Nechala jsem dokynout 12 hodin při pokojové teplotě nebo lze  4 hodiny při teplotě 27 ºC (střídavě zapínat a vypínat troubu).

Den 4.
asi 01.00 Dávám nahřát troubu na 175  ºC. Mřížku se nebojte dát na nejnižší možnou úroveň, já se bála, abys zespoda nepřipálily, ale místo toho se pěkně přismahly shora. Vykynulé bochánky potřete bílkem a posypejte mandlemi, případně perlovým cukrem. Šup s chlebanci do trouby a pečte, dokud nedosáhnou vnitřní teploty 85  ºC, trvá to asi hodinu.
Nemáme však ještě  hotovo. V ideálním případě byste teď žhavé panettony měli vyklopit a ihned pověsit vzhůru nohama někam do vzduchu, aby krásně nadýchané těsto hned nespadlo, což se ideálně udělá tak, že formu na panettone před pečením propíchnete několika tlustými špejlemi a pověsíte například mezi dvě rukojeti smetáků nebo rovná opěradla židlí. Formu jsem nesehnala, a tak mě napadlo propíchat je až po upečení a vyklopení, ale pečící papír je o dost slabší a méně přilnavý než samostatně držící forma na pečení, a tak panettone, o který jsem se starala nejvíc, propichovala, věšela a při pádech chytala, dopadl nejhůř. Papír se trhal a chlebanec z nepřilnavého obalu vypadával, čímž se samozřejmě pěkně splácl. Zbylé dva jsem tedy posadila jen na mřížku.
Chladnout (ve visu!) by měl aspoň 12 hodin. Nebo prostě přes noc.

Ráno přijde prozření. Panettone, který už tou dobou začínáte nesnášet, typicky voní a přestože při chladnutí na mřížce trochu splaskne, chuť je skvělá. Silná, sladká, pomerančově kořeněná a malinko chlebová.

Další pokusy o ještě autentičtější kousky budou určitě následovat!

 


Related Posts

Celozrnný žitný chleba pro všechny

Celozrnný žitný chleba pro všechny

Žitný chleba pro všechny! Pro ty, které bolí ruční zadělávání. Pro ty, kteří se bojí vařit celá zrna, protože neví, jestli odhadnou tu správnou konzistenci „al dente“ a následnou hustotu těsta. Pro ty, kteří neumí nebo se jim nechce stáčet a překládat. Pro ty, kterým […]

Jak na první domácí chleba

Jak na první domácí chleba

  Kde sehnat ošatku? Kdo mi dá kvásek? Co použít místo ošatky? Jak často krmit? Jak se peče kváskový chléb? A jde upéct kváskové housky? Na Pečempecen.cz a hlavně na facebookové stránce tohoto rozmilého komunitního projektu se po publikování článku na idnes.cz s podobnými otázkami roztrhl […]



21 thoughts on “Projekt Panettone”

  • Ahoj Julko:)
    Zaujalo me, ze krmis kvasek naraz obema moukama- zitnou i psenicnou.
    Doma mam psenicnej i zitnej kvasek, ale nejak je oba nestiham dost pouzivat a i kdyz je zahustim, aby dyl vydrzeli, tak to neni ono. Je lepsi kvasky smichat a krmit ruznou moukou podle toho co budu chtit pict?
    Diky za bezvadny stranky:)

    • jsou dve moznosti – bud je protocit, aniz by se zadcelalo testo 1-2x tydne – a pouzit tak trochu psenice navic nebo prebytky zdelat do jinych moucnych jidel,
      nebo si vzdy oddelit z zitneho a prekrmit na psenicny podle potreby, pripadne naopak. dela to tak hodne lidi, i ja:)

      • Bezva:) tak to je smicham… a krmenim a prekrmovanim bude vlastne kvasek porad v procesu a krasne cilej:)
        Diky moc:)

  • 🙂
    Tak tomu říkám rychta!
    Docela by mně zajímalo, jaký by byl postup u bezlepkové varianty!
    Nechcete vyzkoušet? Cha cha

  • No a jak jsem si dnes chtěla z Mého šálku kávy od Vás odnést kvas z bílé mouky, tak jsem tím myslela kvas na sladké pečivo 🙂 Jojo, to je tak, když si někde něco přečtu, v hlavě mi zůstane jen ten pocit a když je po všem, tak najdu, co jsem vlastně chtěla 🙂
    Díky za setkání, kvas je v ledničce a čeká na svou chvíli (do středy)

    • No vidíte, tak to je on! Udržovat ho ve vražedném sladké frekvenci krmení bych ho beztak asi nestíhala a sama jsem ještě nezačala.. Bylo to trochu hektické setkání, ale jsem moc ráda, že proběhlo.. a že jste se ozvala, úplně jsem už málem zapomněla, že jsem něco navíc brala;)

  • Tomu říkám pořádně vědecký přístup 😀 Taky panettone miluju, propadla jsem právě tomu z obchoďáků a od té doby se ho snažila napodobit. Myslím, že se mi to celkem povedlo, ale jeho přípravu fakt nenávidím. S tím kynutím ho vždycky dělám aspoň 2 dny. Moc se mi líbí ty obří bubliny, které se ti v nich vytvořili! Mňam 🙂

    • Jo, příště už jen popracovat na tom, aby se povedla i nějaká fotka, kde je vidět, že opravdu aspoň trochu (i když připláclé) jsou i v celém panettone, ta ubohá žlutá fotka je chudák od rodičů, zavalených jedním bochanem, u mě zůstal ten jeden rozpadlý, co pořád vypadával z visacích pokusů. Mimochodem, při jiných pokusech v miniformičkách (silikonové muffinokoše) a upečený na trochu vyšší vnitřní teplotu se nepropadl (nebo ne o tolik, abyc to nějak postřehla).
      A pro všechny zkoušející a líné: Zkoušela jsem to i s obyčejným kváskem, bez převýchovy a výsledek byl fakt dost kvasný (prostě kyselý skoro jako chleba).

  • milý blogísku, přeju Ti do života jen to nejlepší, hlavně hodně nápadů a chuti! už teď je vidět, že to bude vyšší level… 🙂

  • Farfallo gratuluju k novemu blogu a uz se moc tesim na novy prispevky. 😉
    Fakt jsem netusil, ze da panettone tolik prace.
    Da se vubec ten italsky kvasek nahradit necim podobne jako chlebovy kvasek drozdim? Moc se mi totiz nechce verit, ze se s tim ve fabrikach taky takhle delaj…

    • Díky, Františku:)
      Jinak jo, i pečivo ze sladkého italského kvásku se dá napodobit droždím, na internetu najdeš takových receptů nespočet. Někde ho ale dávají jen maličko a nechají panetonky kynout přes noc, to je taky fajn. Ale kvásek dělá svoje a podobně jako u chleba – chutná to jinak. Hodně ale dělají i další použitá ochucovadla – jakou kůru, máslo použiješ..
      Jinak ty průmyslové, to záleží jak, kde a za kolik. A navíc v pekárnách mají to vedení kvásku už zaběhnuté, v pohotovosti, mají na to stroje a lidi (před Vánoci a Velikonoci dokonce pekárny najímají kvůli těmto náročným kouskům brigádníky), kynutí a kvalitě mouky se dá pomoci různými enzymatickými prostředky…
      Ve složení koupeného panetonu bývá někdy v překladu něco jako „přírodní droždí“ plus někde droždí.

  • a ty panetonky co se prodávají před vánoci v italských specialitách – jak jsou na tom? je to průmyslový shit nebo se to blíží originálu?

    jinak věšení vzhůru nohama je imo nightmare. měli by si za to naliskat, že je to těsto tak těžké, že nedrží ;))

    • Mně vždycky všechny strašně chutnaly, proto jsme do toho šla. Ale letos jsem po dojezeni našeho ochutnala něco koupeného u rodičů, s gustem a očekáváním „té“ chuti jsem se zahryzla… a ee, taková zatuchlá ala maslovina a nicmoc další příchutě. Ale nebyl splasklý -> sucháč. Zapomněla jsem výrobce, a ač jsem si prozíravě odložila ten obalovací celofán, abych věděla, zmizel:D Třeba kdybych něco koupila v WFM nebo Aromi, opět bych jim, kupovaným panetonkům, propadla. Zkusím si někde vyprosit jen jeden klínek:)

      • ty jo v aromi la bottega snad i pečeou vlastní ne? nevím jeslti se mi to zdálo ale mylsim že jsem to zahlédl v těch jejich dárkových koších. na lucqueho by to sedělo, páč je to taková správná itoš šílenost 😉

    • To je prekrásne video a hlavne ten vysledok, diky:) A krabicky su fajn napad, aj tie ihlice – niektore spajdle sa lamu, aj tie moje mali sklony sa ohybat. Ale neriesi to moj hlavny problem, totiz to, ze sa panettone vytrhaval z papiera, a nemal pevne dno, takze sa trhal aj nad a okolo tych spajdli. Nabuduce si zadovazim pevnejsiu formu a vyhram!:)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *