Miluju kyselé ovoce. Zbožňovala jsem suchý vitacit, tajně jsem olizovala citron (ve slabých chvílích jsem si ho sypala cukrem). Od listopadu do ledna loupu mandarinky, únor až březen se živím pomeranči. Letos mi je obzvlášť dopřáváno, protože se i v našich zeměpisných šířkách objevily pomeranče krvavě červené. Je to čistá krása, povím vám – a té šťávy!
Po tom, co jsem jich snědla kilo jen tak, mě začaly svrbět ruce, abych něco vyrobila. Něco, co můžu použít poněkud všestranněji, ale budu to mít teď hned – takže kandování i marmeláda padly. Pak jsem si vzpomněla si na lemon curd aka citronový krém. Bomba z kopy žloutků, másla a trošky citronové šťávy. Po troškách je fajn, ale jednou jsem se toho ale přejedla a i přes přemíru cukru jsem měla pocit, že z toho pořád cítím tu prazvláštní sýrovou vůni holandské omáčky, a tak tím spíš jen ochucujeme různé smetanové krémy.
Ovšem krém z červených pomerančů, to je něco úplně jiného. Stejný základ i příprava, jemnější a velmi něžně zabarvený výsledek, vhodný k nemístně hříšné nedělní snídani na vláčném máslovém toustovém chlebu. Nebo sušence. Do jogurtu, s piškoty. Co vám budu povídat, musíte to zkusit, dokud tu jsou.
Použila jsem pomeranče odrůdy Tarocco, které jsou červeně mramorované a podle Wiki mají být tou nejsladší odrůdou. V mojí síťce se vyskytovaly jak kousky super svíravé, tak akorátně nasládlé (ačkoli pořád ne tolik, jako klasické pomeranče) a dohromady to bylo přesně akorát. Samotná šťáva je ovšem pro netrénované jedince trochu drastické potěšení.
Pokud by vás to lákalo s klasickými pomeranči (mě spíš ne), asi by to chtělo alespoň snížit množství cukru, jinak bude výsledek pravděpodobně příliš sladký a méně aromatický.
Ingredience na tři cca 1,5dcl skleničky:
• 150 g cukru
• 200 g šťávy z červených pomerančů (u mě z přibližně 3,5 kousku)
• 10 žloutků
• 200 g másla – pozor, přidáváme až později
• (šťáva z třetinky citronu pro dochucení, kdyby vám výsledná směs přišla mdlá)
• (trocha kůry z pomeranče – já raději hladkou verzi bez)
Do větší žáruvzdorné mísy nasypejte cukr, oddělené žloutky od bílků a přidejte vylisovanou šťávu (opravdu to dost připomíná krev).
Promíchejte metličkou, ochutnejte, dokyselte, je-li to potřeba, postavte do vodní lázně a na mírném plameni za občasného promíchání přiveďte ke zhoustnutí, mělo by to trvat asi 15 minut. Krém je hotový, když má podobnou konzistenci jako puding (finální teplota je cca 85–90 °C). V závěrečném fázi šlehám elektrickou metličkou (nástavec na tyčový mixér) na nejnižší rychlost. Poté odstavte a přišlehejte kostky studeného másla, ihned nalijte do vyvařených skleniček a dejte rychle vychladit.
Barva velmi záleží na použité odrůdě a kvalitě žloutků. Z jasně oranžových nebudete mít jemně růžový krém, ale teplou žlutou… a tisíc odstínů mezi.
Krém v chladu ztuhne natolik, že ho klidně můžete obrátit víčkem dolů, ale zároveň zůstává velmi hladký a snadno roztíratelný. Vydrží maximálně dva týdny, pro delší trvanlivost je vhodné ho sterilovat asi 10 minut na 100 °C, ale sama jsem nezkoušela, vyrábím vždy čerstvý.
Použití? Roztírejte na chléb, obohaťte krémem koláče – přidejte jako podklad pod tvarohovou plnku, naplňte košíčky z křehkého těsta, ujídejte v posteli jen tak na lžičku.
Co vy a podobné lahůdky? Dokážete celou zimu přežít jen o jablkách, nebo podléháte svodům citrusového ovoce?
