A je to tu. Rozpečené pečivo se musí nově označovat a prostý člověk najednou neví, kde mu hlava stojí. To překvapení, když zjistím, že dražší „lepší“ rohlík je starší než čerstvý rohlík!
Chtěla jsem někdy rozepsat podrobněji, co se děje v průběhu pečení, jak škroby mazovatí a jak jim moc nepomůže, když je donutíte nabobtnat ještě jednou, ale v rozhovoru pro Lidovky.cz už to celkem podrobně popsal Doc. Ing. Josef Příhoda, CSc., a ten toho má k tématu nastudováno přeci jen drobet víc. A kdybyste chtěli vědět ještě něco, třeba v této práci najdete na straně 3 víc.
Tak jen několik poznámek k současné situaci – pevně doufám, že vámi informace o tom, které druhy pečiva jsou z polotovaru, příliš neotřásla. Pravděpodobně jste tušili, že pokud mají všechny supermarkety v republice identické bagety, dýňové bulky i pekanové pletence, asi je nešoulá armáda vyškolených pekařů někde pod pokladnami. Každopádně ale pro některé mohl být velmi rozčilující fakt, že Paul a podobní se s opravdovým řemeslem také vůbec nezaobírají – většina pečiva sice není předpečená, pouze ve formě těsta, ale zas taková výhra to není, obzvlášť, když stojí bochníček chleba ke stovce.
Co mě ale trápí nejvíc, je, že pokud nemáte v okolí pekárnu, prakticky se k jinému druhu čerstvého pečiva než je chléb a housky nemůžete dostat.
Rozmražené pečivo vydávané za čerstvé je totiž jedna věc, ale o tom, že ani ty naše posvátné české výrobky často nestojí za moc, se pan Dřízal zase zapomněl zmínit. PSCP mi připadá v jistých jistých ohledech schizofrenní – na jednu stranu to vypadá, že pekaři obhajují své tradiční výrobky proti nekvalitním sto let starým rohlíkům, na druhou stranu mám pocit, že kdyby naši pekaři měli kvalitnější mrazírenské technologie a na trh by mražené pečivo z většiny dodávali sami, rozpečené pečivo by je tolik netrápilo. „Kdybychom teď nezasáhli, tak za pár let může být trh zaplaven z 90 procent mraženými polotovary a nastala by pak taková „mcdonaldizace“ pekařského průmyslu v Česku.“
„Pokud sem budou nadále proudit mražené polotovary ze zahraničí, budou se zavírat pekárny a zákazník to pozná na tom, že sortiment bude chudší a bude takový unifikovaný. A pak budeme jíst pouze zmražené polotovary. Už i teď můžete v supermarketech vidět rozmrazené chleby. A co to znamená? Do pěti let budou válcovat české chleby.“ Určitě ráda podpořím lokální producenty. Ale není tady něco špatně, pokud zákazník sáhne v obchodě po „horším“ produktu za vyšší cenu? Nebo je jen blbej a chce si připadat nóbl?
Teď několik oblíbených otázek: Kde začíná „mcdonaldizace“ podle vás? Co naše oblíbené téma, chléb? Jaký je rozdíl mezi „čerstvým“ chlebem/dalamánkem/kaiserkou z premixu (muhehe, mc…) a rozpečeným polotovarem (Z Polska? Z Francie? Z másla?) Víte, kolik „malých“ pekáren odebírá „moderní praktické“ technologické zlepšováky? Abychom pekařům jen nekřivdili, že se málo snaží, kolik dáte nebo dali byste za kilový bochník opravdu čerstvého, co nejpřirozenějším způsobem připraveného chleba? Za „tukový“ rohlík, v němž se o podíl tuku stará máslo, sádlo nebo olivový olej? Pokud jsme ochotni dát za blbou kaiserku sypanou sezamem 5 korun, proč se rozčilovat nad zdražením mákem sypané housky? Není v tom ten mrazák celkem nevinně?
Rozhodně nechci kamenovat české pekaře, mají to tu těžké. Na druhou stranu, jejich profesní svaz mě občas fascinuje – ti lidé toho tolik o pečivu ví a na druhou stranu pak vyplodí maximálně skvosty typu „co je české, to je hezké“, případně „doba pokročila a dnešní technologie nám poskytují takové výhody, že je zbytné se ke starému rizikovému řemeslu vracet“.
Já vím, zamýšlení se, to není moje parketa, měla bych zas přihodit nějaký ten receptík, ale při aktuální grilovací situaci pracuji jako stroj na hamburgerové housky pro všechny blízké i vzdálené (tipy, kde se dají dobré briošky koupit, máte?) a to je velmi stereotypní a neobjevné, tak ještě chvíli počkejte;)
