A je to tu. Rozpečené pečivo se musí nově označovat a prostý člověk najednou neví, kde mu hlava stojí. To překvapení, když zjistím, že dražší „lepší“ rohlík je starší než čerstvý rohlík!
Chtěla jsem někdy rozepsat podrobněji, co se děje v průběhu pečení, jak škroby mazovatí a jak jim moc nepomůže, když je donutíte nabobtnat ještě jednou, ale v rozhovoru pro Lidovky.cz už to celkem podrobně popsal Doc. Ing. Josef Příhoda, CSc., a ten toho má k tématu nastudováno přeci jen drobet víc. A kdybyste chtěli vědět ještě něco, třeba v této práci najdete na straně 3 víc.
Tak jen několik poznámek k současné situaci – pevně doufám, že vámi informace o tom, které druhy pečiva jsou z polotovaru, příliš neotřásla. Pravděpodobně jste tušili, že pokud mají všechny supermarkety v republice identické bagety, dýňové bulky i pekanové pletence, asi je nešoulá armáda vyškolených pekařů někde pod pokladnami. Každopádně ale pro některé mohl být velmi rozčilující fakt, že Paul a podobní se s opravdovým řemeslem také vůbec nezaobírají – většina pečiva sice není předpečená, pouze ve formě těsta, ale zas taková výhra to není, obzvlášť, když stojí bochníček chleba ke stovce.
Co mě ale trápí nejvíc, je, že pokud nemáte v okolí pekárnu, prakticky se k jinému druhu čerstvého pečiva než je chléb a housky nemůžete dostat.
Rozmražené pečivo vydávané za čerstvé je totiž jedna věc, ale o tom, že ani ty naše posvátné české výrobky často nestojí za moc, se pan Dřízal zase zapomněl zmínit. PSCP mi připadá v jistých jistých ohledech schizofrenní – na jednu stranu to vypadá, že pekaři obhajují své tradiční výrobky proti nekvalitním sto let starým rohlíkům, na druhou stranu mám pocit, že kdyby naši pekaři měli kvalitnější mrazírenské technologie a na trh by mražené pečivo z většiny dodávali sami, rozpečené pečivo by je tolik netrápilo. „Kdybychom teď nezasáhli, tak za pár let může být trh zaplaven z 90 procent mraženými polotovary a nastala by pak taková „mcdonaldizace“ pekařského průmyslu v Česku.“
„Pokud sem budou nadále proudit mražené polotovary ze zahraničí, budou se zavírat pekárny a zákazník to pozná na tom, že sortiment bude chudší a bude takový unifikovaný. A pak budeme jíst pouze zmražené polotovary. Už i teď můžete v supermarketech vidět rozmrazené chleby. A co to znamená? Do pěti let budou válcovat české chleby.“ Určitě ráda podpořím lokální producenty. Ale není tady něco špatně, pokud zákazník sáhne v obchodě po „horším“ produktu za vyšší cenu? Nebo je jen blbej a chce si připadat nóbl?
Teď několik oblíbených otázek: Kde začíná „mcdonaldizace“ podle vás? Co naše oblíbené téma, chléb? Jaký je rozdíl mezi „čerstvým“ chlebem/dalamánkem/kaiserkou z premixu (muhehe, mc…) a rozpečeným polotovarem (Z Polska? Z Francie? Z másla?) Víte, kolik „malých“ pekáren odebírá „moderní praktické“ technologické zlepšováky? Abychom pekařům jen nekřivdili, že se málo snaží, kolik dáte nebo dali byste za kilový bochník opravdu čerstvého, co nejpřirozenějším způsobem připraveného chleba? Za „tukový“ rohlík, v němž se o podíl tuku stará máslo, sádlo nebo olivový olej? Pokud jsme ochotni dát za blbou kaiserku sypanou sezamem 5 korun, proč se rozčilovat nad zdražením mákem sypané housky? Není v tom ten mrazák celkem nevinně?
Rozhodně nechci kamenovat české pekaře, mají to tu těžké. Na druhou stranu, jejich profesní svaz mě občas fascinuje – ti lidé toho tolik o pečivu ví a na druhou stranu pak vyplodí maximálně skvosty typu „co je české, to je hezké“, případně „doba pokročila a dnešní technologie nám poskytují takové výhody, že je zbytné se ke starému rizikovému řemeslu vracet“.
Já vím, zamýšlení se, to není moje parketa, měla bych zas přihodit nějaký ten receptík, ale při aktuální grilovací situaci pracuji jako stroj na hamburgerové housky pro všechny blízké i vzdálené (tipy, kde se dají dobré briošky koupit, máte?) a to je velmi stereotypní a neobjevné, tak ještě chvíli počkejte;)
Pečivo v síťích se nedá dlouhodobě vůbec jíst a nejlépe o tom vypovídá , že rohlík např. v Tescu dnes , tj. v pátek 24.8.2018 se prodával za 0,90 czk a většina zákazníků míjela bedny s rohlíky bez povšimnutí . Ti kteří se zastavili potom s igelitovou rukavicí zkoušeli tuhost , křehkost či gumovost rohlíků.Někteří si jich nabrali i deset , většina jen polovinu a podle výrazu v jejich obličejích velkou radost s toho neměli.Osobně už dříve jsem si pekl doma sám chléb a občas taky bílé pečivo v současné době i když člověk moc času nemá , tak mi nezbývá se k tomu vrátit. Něco jíst musíme. Začíná to být nerovný boj.Hlídat si abychom nekupovali gmo modifikované ovoce a zeleninu , případně maso zvířat tímto krmeným , dále potraviny které obsakují palmový tuk a tak bychom mohli pokračovat . K tomu palmovému tuku , zrova včera jsem si bez rozmyslu koupil Esíčka od Opávie , mám je rád od dětství. Hned po první sušence jsem si řekl že je to nějaké plné tuku , masné , nedobré , podíval jsem se na obal no a tam našel v popisu že obsahují palmový tuk.Hlavně že na obalu je velkým písmem Opavia 1840 , nejspíše se jedná o datum založení podniku ale i tak , skončily v komunálním odpadu , to je tam kde s největší pravděpodovností skončí polovina toho nepoživatelného pečiva které jsem si přinesl domů .Doba je taková že je prostě nutné hodně uvažovat než si něco koupíme za své peníze v obchodech zvaných potravinové.
Nuže, je fajn, že máme tu možnost to zkoušet i sami doma – a v něčem se to přeci jen lepší, teď už se dá i slušné pečivo koupit. Akorát přesně u těch bez rozmyslu nákupů pak občas člověk kouká, co se změnilo (esíčka a sušenky jsou ale prostě junkfood snad odjakživa, nicméně taky jsme je milovala a třeba s vegansou dietou kvůli dceře snědla víc palmového tuku, než bych normálně připustila:/)
Přeju krásné dny a ať se daří najít rytmus, ve kterém to pečení nebude otrava.
Klikněte na odkaz a zjistíte, že takovéhle věci jako rozpečený chleba neřeším. Ale na rohlíky z Vacovské pekárny nemohu zapomenout a když přijedu k našim, sežeru jich na posezení k večeři pět 😀
http://rauko.blog.cz/1310/domaci-chleb
No tak třeba v Anglii jsme toastový chleba zamražovali pravidelně, jinak moc nevydržel…
Tak musím se omluvit, sám jsem se v počátku 90tých let podílel na likvidaci českých poctivých výrobků a mršení poctivého pekařského řemesla.
Pracoval jsem u jedné Pražské firmy – výhradního dovozce francouzkého droždí (to s tím slonem co nekyne). Dumpingové ceny, hlavně aby pekař přestal brát droždí české a český výrobce zkrachoval, nebo začal prodávat naše super droždí. Bylo mi 20, byl jsem nezkušený a majitelem absolutně přesvědčený, že to české je pomalu jedovaté a nic jiného než slon nefunguje, nebylo mi vůbec nápadné, že si pekaři stěžují, že jim chleba nekyne. Pomalu s výsměchem jsem je jako cucák poučoval, že přeci není potřeba, nebo spíše je nežádoucí nechat chleba kynout před pečením, že přeci moderní je zamísit a nechat kynout až v peci. Ano pekaři se naučili tohle droždí používat (bohužel) a zjistili, že to je opravdu rychlejší a pohodlnější, takže později po likvidaci české konkurence, jim ani tolik nevadilo zdražení toho francouzkého. A tak české poctivé droždí a výrobky z něj se vytratili. Díky této rychlosti a zjednodušení, najednou byli rohlíky už odpoledne nepoživatelné a chleba už druhý den gumový.
Nyní je mi opravdu líto, že jsem se na tomto zvěrstvu podílel celých 5 let, částečně se omlouvám mladickou neznalostí, ale nic na tom nemění, že jsem byl VŮL.
Pamatuji si, jen pekaři na Slovensku v Žilině u nádraží, mě hnaly týden po první dodávce, že to museli všechno vyházet, že takové šmejdy prodávat nebudou a dělali dál poctivé řemeslo…
Tak ještě jednou omlouvám se a pečme pěkně postaru a poctivě.
Farfallo, pekný výlev, veľmi oceňujem. Ja sa neskutočne teším na to, keď zákon, ktorý platí už v Čechách o označovaní pečiva začne platiť aj na Slovensku. Dodnes mi totiž nejde do hlavy, ako sa môžu ľudia tešiť z toho, že v obrovských potravinových obchodoch majú pekáreň, kde nakúpia „čerstvé, voňavé a teplé“ pečivo. Je mi z toho na smiech, alebo skôr na plač, akí sú ľudia naozaj hlúpi. Tiež nedokážem pochopiť, ako môžu ľudia v potravinách nerozoznať dopekané pečivo a chleby od čerstvých, lebo podľa mňa to veda ani trochu nie je. Stačí sa naučiť trochu pozorovať – už v obchode, doma, ako sa pečivo chová po pár dňoch a trochu sa zamyslieť. Fakt sa teda teším na dobu, kedy ľudia budú mať čierne na bielom pred sebou napísané, čo jedia. Dôležitejšie však bude, čo to s ľuďmi spraví a či sa konečne začnú trochu viac zamýšľať nad stravou ako takou a nad všetkými potravinovými „odrbmi“, ktorými sme zaplavení. Len pozor na jedno, nikto nás nikdy nenúti kúpiť niečo, čo si sami do košíka nevložíme, takže za všetok šunt, ktorý jeme / nejeme, sme si zodpovední iba my sami.
K cene chleba, ktorú sme a ktorú už nie sme ochotní zaplatiť si treba uvedomiť jedno. Jasné, že keď si niektoré potraviny vyrobím doma sama, tak sú lacnejšie. Ale evidentne mnohí naozaj rátajú do ceny iba surovinové vstupy a to je chyba. Stačí začať viac vyrábať z prvosurovín a potom si uvedomiť, koľko energie, námahy a času za všetkým je (rátať od prvej myšlienky, nákupu, benzínu, času, atď.)
Nejako nám ľudstvu zblbnutému globalizáciou začínajú uchádzať najdôležitejšie fakty; absentujeme skutočné hodnoty a vďaka rýchlemu spôsobu života zabúdame oceňovať skutočné hodnoty. Nikto si už poriadne neváži prácu človeka ako takú. Prácu rukami – lebo je to najviac, čo existuje. Cena je podľa mňa relatívna.
Najhoršie je to, čo si napísala, že je ťažké rozoznať kvalitu, lebo pravdu ako takú sa nikdy (ako spotrebitelia) nedozvieme. Svet je tak nastavený, pravdu nepozná takmer nikto. Ale to by bolo na hodne dlhú diskusiu 🙂
Veľmi ťa pozdravujem!
Dobrý den, uvažovala jste o tom, že by jste si otevřela vlastní pekárnu s vašimi výrobky pro širší veřejnost?
Dobrý den, ne. Chybí mi ještě dost zkušeností, čas, zázemí i další nezbytnosti a pohybuji se zatím v úplně jiné oblasti.
Pro Evu: Na začátku komentářů se o tom psalo:
píše se: já bych, ty bys, on by, my bychom, vy byste, oni by – a ne: já by jsem, ty by jsi, my by jsme, vy by jste, (takže ani: že by jste) … Tady se pracuje na zachování klasického českého chleba a pečiva, tak se snažme zachovat i český jazyk. I když často obsahuje zbytečně složité výjimky. Moje babička říkávala my bysme a to mělo logiku. Ale holt tvůrci pravidel českého jazyka si libovali v komplikacích. Za povšimnutí stojí, že ve slovenštině se děti netrápí volbou i nebo y u slovesa v minulém čase. A některé jazyky y vůbec nepoužívají. Můj příspěvek není sice o chlebu, ale snad taky zajímavý. Tím spíš, že „maskrtnica“ píše perfektně česky i slovensky. Tipla bych původ na Slovensku, protože slovo hrubý je použito pro označení rozměru (česky silný/tlustý), v češtině hrubý znamená opak od jemný = drsný (povrch) nebo nešetrný (zacházení). S chlebem neporadím, tak aspoň toto. Chlebu zdar!
Však ja vírim :-), ale veľa ľudí prestane počúvať hneď pri prvej vete s argumentom: „Ja na to nemám.“ Kedy sa to stalo, že prirodzená strava = tovar z bio obchodu? Že varenie zo surovín je luxus a nakupovať polotvary nie. Alebo nechcú radšej vedieť zloženie, lebo by museli zaujať nejaký postoj. Takto sa dá vždy povedať: „Ja som to ani netušil…“ Pre niekoho som ten týpek, ktorý má slabosť pre bio predajne. Kde som preboha k tej nálepke prišla? Kupujem niečo v bio, lebo to nemajú inde. Takisto chodím do ázijských potravín. A čo už je bio na tom, že vyberám potraviny podľa pôvodu a zloženia? V obyčajnom obchode. To by mali robiť všetci. Čudný názor?… Venovať čas vareniu večere a nasypať do nej vrecko, ktoré namiešal a zakonzervoval niekto iný. To je už aké plytvanie časom, to som mohla ísť do fast foodu. Zas jeden čudácky názor? Druhá strana povie, že takto šetrí čas. Keď sa mi nechce, dám si mastný chlieb s cibuľou. Komu mám dokazovať, že mám každý deň polievku zo „sáčkovej“ hriadky v záhrade?…Perly typu: „Na niečo umrieť musím.“ „Keby som mala všetko študovať, nemohla by som jesť nič.“ sú len pre zdesenie/spestrenie.
Receptu sa fínsky chlieb sa poteším, kedykoľvek sa tu objaví :-D.
Videla som ten týždeň toľko chlebov, že neviem výrobcu a predajňu. Ale presne viem ako vyzeral, ak ho znova uvidím, doplním. 350 g stálo niečo málo cez 2 €, zamýšľala som sa, koľko by stál 1500 g bochník.
Stále sa neviem rozhodnúť, koľko je tá akurátna cena. Asi ma ovplyvnilo, že som si v začiatkoch kváskovania evidovala presne veľa vecí aj výrobné náklady na jeden bochník (1500 g cca 2 € len suroviny a elektrina). Netuším, aké ďalšie náklady má pekáreň, pekári, rozvoz, čo ešte. Asi by som zaplatila za prácu, ktorú nemusím urobiť dvojnásobok výrobných nákladov? Vyžili by, alebo živorili, alebo prekvitali? Aj tak väčšina by išla do „hyper/super“ aby ušetrili…
Ahoj,
osobne mám pocit, že táto „predpečená“ kauza je len špička ľadovca o ktorej kompetentní usúdili, že príliš bije do očí, lebo trčí nad hladinu. Tak prečo neposkytnúť spotrebiteľom pocit, že si môžu vybrať a nikto ich hnusne neklame? Zas dajú na chvíľu pokoj. Ani ich nenapadne čítať zloženie, veď si nekúpia polotovar, ale čerstvý chlieb, prečo by tam boli konzervanty. Podobná schizofrénia, ako piecť si doma chlieb z namiešanej zmesi. Však si ho doma upečiem, tak prečo by nebol lepší, ako ten z obchodu? No možno, ak ten v obchode cestou k zákazníkovi párkrát spadol na zem, doma sa nám to asi fakt nestane. Práve tento týždeň som s jednou „spolukváskovateľkou“ skúšala zistiť niečo bližšie o Fínskom chlebe. Chceli sme vytvoriť recept, prvé pokusy už prebehli. Ale nie o tom som chcela. Seriózny výskum znamenal prečítať nejaké články, kúpiť vzorky, spraviť degustáciu a porovnať s vlastným výtvorom. A prečítať pár desiatok etikiet v obchode, lebo kto by toľko chleba pojedol. Osobne si myslím, že kto po tomto chlebe siahne, kupuje ho v dobrej viere, že je to zdraviu prospešný výrobok, že predsa neje biele nezdravé pečivo. Však sa toho každý napočúval sprava, zľava. Späť k etiketám na „zdravom“ chlebe. Dodnes som sa nespamätala z tej kopy blbostí, ktoré sú pridané k základným surovinám. A to v každom jednom. Bez ohľadu na to, či bol bez chuti, bez semienok, hoci na obale bolo varovanie, že ich obsahuje, či bol príliš drobivý alebo na počudovanie veľmi chutný. Len jeden jediný, ktorý sa pyšnil označením organický obsahoval suroviny, ktoré som tiež použila v neznámom pomere a navyše ešte droždie. Tak z toho som už úplný jeleň, organický ide upiecť bez kypridiel, protihrčkovačov, protispekačov, farbív, tlmičov kyslosti, zvýrazňovačov chuti a už ani neviem akých ďalších „-čov“ o ktorých som doteraz nikdy nepočula. Prečo neorganický nejde upiecť rovnako? Organický mal zloženie v pohode, zas mal nekresťanskú cenu. Obchodníkom sa úspešne podarilo spojiť tento výraz s luxusom a niečím, čo je len pre vyvolených. Pritom by v ňom nemusela byť bio múka z Marsu, bio kvások z Venuše a bio voda zo 6000 m hlbokého prameňa. Stačilo by nepchať do neho kraviny. Zaplatila by som a rada, za obyčajný prirodzený chlieb, ale nerada sa nechám zdierať nejakým nenažrancom, ktorý sa oháňa bio nálepkou. Pod tou hladinou sa toho toľko skrýva…:-( Zatiaľ budem hýčkať kvások a strácať prehľad o chlebe a pečive v obchodoch.
No áno, je to špička ľadovca, ale je možné, že sa nestratíme len v tom, čo s mrazničkami v obchodoch, ale pohneme sa aj ďaľej, preto treba rozvíriť diskuziu aj iným smerom. (Ne)záujmu priemerného spotrebiteĺa žiadna vyhláška nepomôže (viď spomínané pečenie doma z prášku alebo kecy ako „Keď mi to chutí, načo sa mám starať, čo je v tom, telo si povie.“).
Fínsky (alebo dánsky či moskva) je aj môj favorit, ani neviem koľko ich mám za sebou, stalo sa to naším chlebom každodenným, tak už sa mi to sem ani nechcelo dávať. Ale možno to sem hodím v beta verzii a môžme porovnávať, alebo dajte vedieť, ako ho robíte vy:) K tej cene – o aký chlieb išlo, myslím ten výsledný, chutný? Od akej značky alebo z akej pekárne to bolo, aká gramáž a koľko teda stál?
Ďakujem za názor a teším sa na odpoveď:)
Děkuji za inspiraci, o finském chlebu slyším poprvé, ale tuším, že bude mít něco společného s Finskem, protože jsem se dočetl, že obyvatelé Severní Karélie měli v jisté době více potíží s kardiovaskulárními nemocemi, než ostatní obyvatelé Finska. Proč, to by šlo vysvětlit tím, že jedli nejen méně celozrnného pečiva, ale méně pečiva obecně, zato pili více mléka a jedli více mléčných výrobků. Mléko je hlenotvorné a podporuje prostředí pro vznik kandidózy. I lepek podporuje vznik kandidózy. Zato jsem se setkal s finskými rohlíky; prodávají se v řetězci COOP. Kupuji je pravidelně a velmi mi chutnají. Zjistil jsem složení – základ je stejný jak u normálního rohlíku, může a nemusí tam být celozrnná mouka (může být i bílá), jsou tam semínka (různé druhy), sůl, a droždí. Odkaz http://www.kaloricketabulky.cz/rohlik-celozrnny/ neuvádí žádná éčka. Problém může být to droždí, protože třeba lidé s bezlepkovou dietou nesmí jíst žádné pečivo, v němž se vyskytuje droždí. Mým cílem je pokusit se zjistit, jak a z čeho lze upéct pečivo, které vůbec neobsahuje droždí a lze to udělat doma; protože zatím nevím o obchodě, kde by se takové pečivo prodávalo.
Pavle, to resite moc veci dohromady – bezlepkova dieta neznamena problem s drozdim, ale obecne s lepkem, nasazuje se pri alergii nebo neschopnosti stravit lepek (celiakii). Tedy u jakehokoli rohliku neni problem drozdi (coz je kvasinka, lze pect i bez drozdi, tedy jen z kvasu, kde je pritomnych kvasinek vic a v ruznejsich druzich, ale porad tam jsou), ale psenicna nebo zitna mouka, at uz celozrnna nebo nebo bila, nejcasteji psenicna nebo zitna. Existuje i problem s prijimanim kynuteho peciva a ruznych fermentovanych potravin ( tedy drozdi, chlebovy kvas, ale treba take kysane zeli), coz ale neni celiakie, ale histaminova intolerance (byt casto lide, kteri ji maji, vysazuji i psenici, tedy castecne se stravuji bezlepkove).
mě spíše fascinuje, že si tolik lidí až teď „uvědomilo“, že to „čerstvě upečené“ (upečené/rozpečené…a jsme u slovíčkaření, které mají markety tak rády 🙂 ) pečivo je ve skutečnosti rozmrazené. Nestačím se divit, ale jak to tak pozoruji, některé to opravdu až doteď nenapadlo. Teď se ale „lid bouří“ a požaduje kva-li-tu!! Dost těch šmejdů, co do nás perete, co nám naschvál strkáte pod nos a písmenka šušláte velikostí 3 někde v rohu cedulky. Nevím, to je nikdy opravdu nenapadlo přesně to, co je zmíněno v článku? tedy že když plzeňská multicereální kaiserka je na chlup stejná jak ta brněnská, že pokud si donesu pár „právě upečených“ bagetek odpoledne domů, mám z nich večer perfektní materiál na strouhanku, to že mmj bylo možno mnohokrát vidět krabice s předdělaným pečivem, připraveným k „upečení“, to, že v mnoha časopisech bylo možno vidět reklamu třeba na alberťácké pečivo od firmy ProFrost 🙂
Ačkoli musím uznat, že u Paula by to nenapadlo ani mě 🙂
Jinak, ačkoli jsem tohle všechno věděla, mě to spíše donutilo k akci, kterou jsem předtím mnohokrát odkládala, vymlouvala se na nedostatek času a nevím co, prostě lenost je mrcha… takže jsem najela – krom domácího kváskového chleba, který už u nás zdomácněl, takže chleba ani nekupujem – i na domácí dalamánky/housky/rohlíky. Pekávala jsem je, ale řekněme dvakrát třikrát do měsíce.
Jasně, že řešení není, aby si lidé všechno pečivo pekli doma a ukázali…vímeco na všechny supermarkety, to by chudáky pekaře zruinovalo. Jen to ale cítím dost stejně, jak je to tady popsané – tedy, že je to o dost hlubší problém a bude trvat mnohem delší dobu, než se věci „nějak pořeší.“ Obávám se totiž přesně toho stejného – že kdyby naši pekaři měli ten „vymakaný mrazicí systém“, žádné protesty by vlastně ani nikdo nevznášel.
A kolik by měl stát takový chleba/rohlík/bageta, která by byla opravdu čerstvá a z kvalitních surovin? Tak to, upřímně, nevím. Vím, že těch 5 kaček (a mnohokrát i více) za zmražený „šunt“, je určitě cena, za kterou si udělám bezva housky domácí. Ale jelikož nepracuji v potravinářském průmyslu, netuším, kolik je třeba si nadsadit cenu, aby se pokryly všechny náklady a pekaři nedřeli bídu s nouzí.
Každopádně vím, že jsem ochotna za čerstvý křupavý chléb a voňavé rohlíky i pár korun připlatit a moc si přeju, aby mí spoluobčané jeli na „stejné vlně“ a s použitím rozumu by odkývali fakt, že prostě kvalita něco stojí. Holt life is not fair 🙂
btw, do „kdyby jste“ jsem si chtěla taky rýpnout, ale jak vidím, je nás tady takových víc, takže připomínku mažu 🙂 a popravdě – a to teď myslím jen v tom nejlepším – jsem ráda, že to lidem není jedno, protože co se člověk někdy dočte, je tak na mašli nebo emigraci (jen za poslední dva dny mě takhle ničily žlouDky, podpaDky, tcera (to slovo jsem nejdřív vůbec nepochopila :), obědnat apod 🙂 ale chápu, že emoce dokáží mnohé, takže jeden úlet je jen pakárna 🙂
Mě zrovna Paul zas tak nepřekvapil, i když jsem zpočátku trochu doufala, že při těch slušných cenách by to mohlo být ještě o něco čerstvější (i když z hlediska surovin a asi i přípravy to lepší je)…
Cenotvorba je hrozně složitá věc, ještě k tomu snad něco napíšu. Připadá mi hloupé, že se pekaři předhání v tom, kdo bude mít pečivo za 2 Kč – sami si na sebe šijí oprátku, násilným stlačováním ceny nemůžou kvalitu pozvednout, ale zákazníků, kteří by opravdu pravidelně dokázali kupovat dražší pečivo, asi dost není, nebo nevím.
Třeba těch 4-5 kaiserkových korun mi mimochodem připadá jako fajn cena za normální dobrou housku. Je to 2x víc, než stojí normálně, ale obávám se, že tam by se ceny musely pohybovat, abychom („aby jsme“…v tom i ve výše uvedených příkladech mám jasno, vážně;) si mohli dovolit křičet cosi o kvalitě.
Za kvalitu bych si osobně klidně ráda připlatila, leč problém je v tom, jak kvalitu poznat. u nás na malém městě jsem odkázána jen na hnusné polystyrénové rohlíky, bulky a pletýnky a „tradiční“ českou Šumavu, co kvásek neviděla. A díky své závislosti na pletencích s pekanovými ořechy jsem občasným odběratelem i rozpečiva. Trochu se za to sice hanbím, ale v těchle vedrech zatím plundroév těsto vyrábět nehodlám (i když čas na něj si někdy hodlám udělat). Přijde mi to trošku postavené na hlavu, jako by se čeští pekaři s pytli předpřipravených směsí báli, že je převálcují zmražené výrobky, které mají chuť másla a jsou mnohdy kvalitně připraveny.
Samozřejmě nejlepší je domácí příprava pečiva, jenže to pak zavání stavem, kdy si budeme doma šít i boty, protože se nám nebude líbit kvalita bot z obchodu. A to más reálným stavem pak pramálo společného.
Každopdáně pečení zdar (jdu zadělat těsto na bagety) a ještě dotaz mimo mísu, jaký recept používáš na výrobu domácích hamburgerových žemlí? Příští týden se chci pustit do výroby domácího hamburgeru od A do Z, tak poprosím dobrý tip od tak ostřílené pekařky.
Problém je, že mnoho „malých“ nebo „domácích“ pekařů nemá problém nacpat do chleba všelijaké zlepšující látky, emulgátory, nakynout ho droždím… To už s poctivým chlebem nemá nic společného. Pokud křičí proti zmrazování někdo, kdo peče výše uvedeným „moderním“ způsobem, je to opravdu více závist, že sám nemá ty patřičné technologie, než obava o chuťové buňky či zdraví českých konzumentů. Pekaře, kteří dokáží upéct chleba z mouky, vody, soli a maximálně nějakého koření (kmín, semínka..) je jak šafránu. Bohužel.
Jistě, jistě, s tou cenou je to složitější, máte pravdu. Což ovšem nemění nic na tom, že dávat 30Kč za umělotinu, jako teď většina dává, je opravdu smutný konec kvásku. A tak je to skoro se vším… Nemám moc ráda to tisíckrát omílané „začněte u sebe“, ale zrovna u jídla je to základ.
Voňavému pečivu zdar!
Což mělo být odesláno jako reakce na minulý komentář – omlouvám se za prznění struktury a přesouvám se raději do kuchyně…
To je vážně pro všechny takový problém přestat psát „kdyby jste“ a naučit se správnému „kdybyste“?
Ale ke článku.
Myslím, že by velmi českým pekařům prospělo, kdyby se vrátili k tradičním recepturám. Bylo by s tím možná více práce, ale naštěstí i k nám už přichází trend většího kulinářského a celkově spotřebitelského osvícení a snad by to bylo náležitě oceněno (a cena by rozhodně nemusela přesáhnout nynějších 20něco Kč, protože by zákazníci za tu vůni a poctivou chuť mohli pekaři ruce utrhnout).
Protestovat proti éčkovým chlebům, rozmraženým rohlíkům a předraženým koláčkům u Paula můžeme například tím, že si koupíme za pět korun droždí a uplácáme si těsto hezky v teple domova. Já už pečivo nekupuji a cítím se lépe.
Za „kdyby jste“ jsem si už vyčinila a opravila to, viz výše. Jinak ano, domácí pečení je cesta a i tady na blogu hlavně „peču“.
Ale s tou nízkou cenou chleba a pečiva si nejsem jistá – i pekárny, které mají slušný odbyt a dělají, co mohou, se sotva drží na nohou. Některé. Tradiční postupy vyžadují víc lidské práce, opravdu dobré pekaře-technology (kvas, nové receptury, hygiena práce), techniku…
Pokud se člověk musí obejít bez droždí, je to s domácím pečením trochu složitější. V městském bytě je docela problém vychovat nebo udržet kvas.
Problém je, že často ani nezjistíte, že ten lákavý chleba je plný různých zlepšovadel, které do chleba nepatří, protože v pekárně nikde nenajdete tabulku se složením. To by lidi koukali, za co platí. A zkuste se na složení prodavačky zeptat. Zpravidla se – poté, co Vás probodne nenávistným pohledem – dozvíte, že neví, případně jde neochotně hledat kamsi do šanonu recepturu a Vaši psychickou likvidaci nechá na zákaznícich, kteří čejakí ve frontě za Vámi a nahlas si myslí něco o blech, kteří nevědí, z čeho je chleba.
Někde myslím mají i takový sešit, do kterého lze nahlédnout a poučit se, ale máte pravdu, prodavačky se moc netváří, pokud pro to samy mají něco udělat a v pekárnách se také často snad „stydí“ (a pak jsou tu někteří legrační přímí prodejci, kteří vám odmítají složení prozradit, protože je to přece tajný recept)..
Trochu se bojím, že lidem, kteří se na to sami nezeptají a ve frontě na vás divně koukají, by často nepomohlo ani kdyby složení bylo vytištěno přímo na přepravce s pečivem. Až na výjimky mívají potraviny v ČR přesné složení na etiketě, suroviny seřazeny podle podílu v hotovém výrobku. Přesto lidé kupují, co kupují.
Pečení bez droždí je složitější, ale v městském bytě to v pohodě lze – spíš než prostředí je nesnáz v tom, že člověk obvykle má i jinou práci a sledování kynutí se nemůže věnovat celý den. Na druhou stranu, doma vám nikdo chléb s nedostatečnou titrační kyselostí o hlavu neotříská:)
zdravím,
neuvažovala jste o korektuře? čárky a „kdybyste“ jsou jen ty nejnápadnější chyby v textu…
Také zdravím. Za „kdyby jste“ se omlouvám a stydím, zrovna tohle sama taky nesnáším. Jinak ano, také mám radši hezky upravené texty bez chyb, ale tohle nějak není dlouze rozvažovaný článek, jen velmi rychlý trochu emocionální výlev.
Jen škoda, že gramaticky správně je kdybyste, i když „kdyby jste“ zní spisovněji. Rozdíl asi stejný jako „dvěmi“ a dvěma.
[before you judge someone, get your facts straight, Jack 🙂 ]
Tak teď jsem se fakt královsky pobavila! Klára umí „dobře“ poradit. Raději utíkám zpátky do kuchyně 😉 PS:
Díky za článek