Největší čajovna pod širým nebem? Nezní to lákavě? Můj vztah k „čajkám“ dobře popsala tuhlevá AchjoBitch (dej jí pámbů věčnou slávu). Patnáctiny, mnoho sluníčkových lidiček, japanofilů, opojný smrad z lidí i dýmek, v nejpodivnějších případech také romantika se soundtrackem z Moulin Rouge.
Klasické čajovny mě tedy po bouřlivém období střední školy delší dobu nechávaly naprosto chladnou. To je možná škoda, protože již existují i civilizovanější podniky (byť stále často s podivnými názvy a notnou dávku ezoteriky) a mezi mládeží už to není takový hit, jako za mých mladých let, tudíž předpokládám méně upocenosti, více vůně čaje. Ale přiznávám, nějak jsem se k čaj(ovn)ové kultuře nezvládala vrátit.
Pak přišlo přelomové setkání – setkání s Ostravakem Jiřím a jeho kočujícím Čajovým barem, který v současnosti můžete potkat na Letní Letné jako Čajový Show stan. Po čase se Jiří seznámil i s mými známými čili pečivem slaným i sladkým a události nabraly spád. Přemluvil mě, abych vymyslela a prodávala čajové sladkosti na Čajomír festu 2012.
Bála jsem se, že toho mám napečeno moc, festival budou okupovat vegani, makrobiotici, rawfoodisti a jiní alternativní zákazníci, koláče sežerou vosy, rozbije se můj milovaný robot nebo uprostřed příprav přestane péct trouba, a tak jsem raději o své účasti na ČF příliš nemluvila. Nakonec se stalo pouze to, že jsem toho měla málo a málo vychlazené – uprostřed noci z pátku na sobotu jsem zjistila, že lednice nechladí, takže následoval rychlý převoz ještě teplých dortů cheesecakeovou sanitkou zn. Felicia do nejbližšího spřáteleného domu s výkonnou lednicí, hodinka a půl spánku, další přípravy (muší to bejt čerstvý) a rychle na Vyšehrad.
Světe div se, přes všechny moje předsudky to byla skvělá zkušenost a festival jsem si užila. Ochutnávkami prošel dvoubarevný temný čoko-matchový cheesecake, osvěžující limetkovo-matchový cheesecake, Earl Grey cupcake a zelená roláda. Čajový chléb a pečivo by byla větší výzva, ale na experimenty s dlouze kynutými těsty bohužel nebyl čas.
Náš stánek nebyl nejupravenější, podmínky byly opravdu polní a počasí teplé, přesto jsme asi nepůsobily úplně odpudivě, dorty měly úspěch a brzy jsme vyprodaly;) Díky letošní masové propagaci bylo na festivalu spoustu lidí, kteří sice o čajích věděli přibližně to samé, co já a ještě mnohem méně, ale nebáli se ochutnávat, ptát, komentovat a poznávat nové věci, což je podle mě to, k čemu všechny degustační festivaly slouží. Otevřený prostor čajům i prostému Evropanovi svědčí mnohem víc, než temné podzemní sklepení, takže se už těším na příští rok a děkuju!
Vyznáte se v čajích? Přišli jste se podívat? Ochutnali jste čajové pivo? Co vás nejvíc oslovilo? Poběžíte Babický trail?
