Největší čajovna pod širým nebem? Nezní to lákavě? Můj vztah k „čajkám“ dobře popsala tuhlevá AchjoBitch (dej jí pámbů věčnou slávu). Patnáctiny, mnoho sluníčkových lidiček, japanofilů, opojný smrad z lidí i dýmek, v nejpodivnějších případech také romantika se soundtrackem z Moulin Rouge.
Klasické čajovny mě tedy po bouřlivém období střední školy delší dobu nechávaly naprosto chladnou. To je možná škoda, protože již existují i civilizovanější podniky (byť stále často s podivnými názvy a notnou dávku ezoteriky) a mezi mládeží už to není takový hit, jako za mých mladých let, tudíž předpokládám méně upocenosti, více vůně čaje. Ale přiznávám, nějak jsem se k čaj(ovn)ové kultuře nezvládala vrátit.
Pak přišlo přelomové setkání – setkání s Ostravakem Jiřím a jeho kočujícím Čajovým barem, který v současnosti můžete potkat na Letní Letné jako Čajový Show stan. Po čase se Jiří seznámil i s mými známými čili pečivem slaným i sladkým a události nabraly spád. Přemluvil mě, abych vymyslela a prodávala čajové sladkosti na Čajomír festu 2012.
Bála jsem se, že toho mám napečeno moc, festival budou okupovat vegani, makrobiotici, rawfoodisti a jiní alternativní zákazníci, koláče sežerou vosy, rozbije se můj milovaný robot nebo uprostřed příprav přestane péct trouba, a tak jsem raději o své účasti na ČF příliš nemluvila. Nakonec se stalo pouze to, že jsem toho měla málo a málo vychlazené – uprostřed noci z pátku na sobotu jsem zjistila, že lednice nechladí, takže následoval rychlý převoz ještě teplých dortů cheesecakeovou sanitkou zn. Felicia do nejbližšího spřáteleného domu s výkonnou lednicí, hodinka a půl spánku, další přípravy (muší to bejt čerstvý) a rychle na Vyšehrad.
Světe div se, přes všechny moje předsudky to byla skvělá zkušenost a festival jsem si užila. Ochutnávkami prošel dvoubarevný temný čoko-matchový cheesecake, osvěžující limetkovo-matchový cheesecake, Earl Grey cupcake a zelená roláda. Čajový chléb a pečivo by byla větší výzva, ale na experimenty s dlouze kynutými těsty bohužel nebyl čas.
Náš stánek nebyl nejupravenější, podmínky byly opravdu polní a počasí teplé, přesto jsme asi nepůsobily úplně odpudivě, dorty měly úspěch a brzy jsme vyprodaly;) Díky letošní masové propagaci bylo na festivalu spoustu lidí, kteří sice o čajích věděli přibližně to samé, co já a ještě mnohem méně, ale nebáli se ochutnávat, ptát, komentovat a poznávat nové věci, což je podle mě to, k čemu všechny degustační festivaly slouží. Otevřený prostor čajům i prostému Evropanovi svědčí mnohem víc, než temné podzemní sklepení, takže se už těším na příští rok a děkuju!
Vyznáte se v čajích? Přišli jste se podívat? Ochutnali jste čajové pivo? Co vás nejvíc oslovilo? Poběžíte Babický trail?
Ja bych take moc rada poprosila o recept na ten coko-cajo cheescake. mooooooc prosim.
Jak čtu o tvých zkušenostech s čajovnami v období střední školy, musím se pousmát, protože si to umím živě představit 😀 U nás ve městě byla (teď už ji zavřeli) jediná čajovna a byl takový extrém 😀 Hygiena docela děsná, prostředí, no, takové zvláštní a vůně taky zajímavé 😀 Možná to byl důvod, proč jsem si tam čaj dala jen jednou a naposledy. Každopádně blahopřeju k úspěchu na festu, jen vidím fotky těch úžasných cheesecaků a je jasné, že jsi si ho zasloužila právem!
Já se taktéž těším na cheesecakový recept, aspoň jeden, vypadají fantasticky, asi se půjdu vlomit do jogurtovo – hruškového dezertu, co mám v lednici, abych zahnala chutě:-)
Zmrzlina ze zeleného čaje je jedna z mých nejoblíbenějších, v Paříži jsem šílela z čajových dortíků a makronek butiku Sadaharu Aioki..moc me mrzí, že jsem neochutnala Tvoje zelené cheesecaky, protože zelená je dobrá! Na Čajomír jsme zavítali náhodou před třemi lety, když byla Mína mimino v kočárku a od té doby jsme nikdy neměli na termín štěstí. Každopádně mr. Pigi čaj byl již na prvním ročníku a sukces měl ohromnej 🙂
Tak se někdy zase stavím a kus vyměním za kalíšek! Měl překvapivý úspěch i u nás, přestože jsem myslela, že moji bližní mají hrozně konzervativní chutě a čaj (a zeleň) je nebude bavit. Blbej předsudek.
Mr. Pigi ani nevím, jestli letos byl – já toho ale vůbec stihla dost málo:)
No to snad ne, vědět, že tam budeš, tak mě mrzí ještě mnohem víc, že jsem nebyla. To si takhle člověk zavazuje tkaničku u boty a rupne mu v zádech, takže místo na Čajomír se belhá do postele:-((( A cheesecake vypadá úžasně, takže za rok se určitě stavím:-)))
Tak to je pitomý, ale jestli už jsou záda v pořádku, zas tak špatně to nedopadlo, cheesecake se dá upéct i doma:) jestli se dokopu k uveřejnění aspoň jednoho receptu.
Jo, už jsem zase mobilní:-D a mám v plánu koupit matchu a taky trochu zaexperimentovat, bude super, když dáš recept:-)
V čajích už to není tak slavné jako bývalo. Kdysi jsem pracovala v čajovně, tak jsem se svým způsobem vyznala a dodnes přetrvává láska k pár oblíbeným čajům jako darjeeling second flush nebo matcha.
Jednozačně jsem se nejvíc těšila na cheesecake, který moc chutnal. Kamarády jsem na cheesecake navnadila též, jen mlaskali a tvrdili, že nic lepšího v životě nejedli :). Také jsem si vychutnala pralinky od Lucie Glaster. Neměli chybu, hlavně s příchutí matcha nebo salted caramel. Na další ročník se těším. A doufám, že bude k ochutnání zase něco dobrého, čajového k čaji :).
Díky moc za trpělivost prvních zákazníků i za pochvalu, jsem ráda, že chutnal… S matchou se hodně dobře pracuje a do sladkého je vděčná, určitě s ní (a dalšími čaji) budu experimentovat do vyčerpání krabičky a ještě dál!
Slaný karamel je skvělá věc, velká pravda. Kombinace skoro tak klasická, jako mača-čoko.;)
p.s. pěkný blog!
Trpělivost nám přinesla výborný matcha-čoko cheesecake. Doteď vzpomínám na tu výraznou chuť matchy.
Jinak děkuji za pochvalu, je to vlastně první. Jsem stále v začátcích.. .)
Jestli se pustíš do zveřejnění receptu na jeden z cheesecaku, určitě ho vyzkouším.
Taky si vzpomínám, jak jsem coby puboška okupovala první vzniklé čajovny v širokém okolí. Zájem o čaj mi bohudík zůstal, takže takovéhle čakové akce Praze víc než závidím.
Doufám, že budou i recepty na zmíněné dobroty, dala bych si hned!