Proč nám tolik záleží na tom, aby byl náš proužkatý chleba voňavý, chrumkavý a poživatelný několik dnů po zakoupení, když u jiného pečiva na to pečeme? Má křupavá kůrka a kyselá střídka nějaký hlubší smysl kromě toho, že nás prostě baví ten kontrast konzistence a chuti? Nebo se jedná jen o pitomou nostalgii? Spoustu informací, které v souvislosti s českým chlebem stojí za to zmínit, najdete na Scuk blogu, dneska jsme začali.
Já vím, že osvíceným je to možná všechno jasné, ale mně putování za archetypem českého chleba připadá skoro jako hledání Svatého grálu. No dobře, není to tak zoufalé, ale sami tušíte, že otázka „Kde koupit dobrý chleb a a co to vůbec je?“ se to nedá odbýt jen prostým doporučením: „Chleba chutná nejlíp v den koupě a když chutnat přestává, můžete si snadno koupit jiný, čerstvý,“ ani srdnatým prsením typu „Tak není to snad tak těžký, doma si napeču, kdykoli chci a vždycky je to skvělý, se divím, že domácí pekárnu nemá každej.“
Není to tak jednoduché. Stojí to dost času. Cesta k dobrému chlebu je pěkně rozpraskaná, dlážděná suchými kamennými cihlami na střídačku s placatými vlhkými disky. Kdo tvrdí, že ne, že se mu „chlebík“ vždy daří, může mi sem poslat trochu sebevědomí. Ale je s tím velká zábava, když si to tak amatérsky zkoušíme, není-liž pravda?
A jestli hledáte tady na blogu třístupňové kvašení, tak vězte, že to tu zatím příliš nevedu. Ne, že by bylo pro smrtelníky úplně nedostupný, ale v domácích podmínkách je toho tolik, co nestíháme ovlivnit, že si ani netroufám to svoje chaotické krmení nějakým třístupňovým vedením kvasu nazývat. Ale žádný strach, vejcím od prarodičů taky neříkám „bio“, a jsou skvostná:) Nakonec neztrácejte naději, možná tu s tou nabubřelostí brzy začnu.
Držte nám palce, ať se chlebem do konce té ságy nezardousíme;) A čest spolupracovníkům, čili Scuk týmu!
Takže: Čtěte, bděte, doplňujte a ptejte se!
