Odjela jsem. Na Pohodu, za příbuzenstvem, vstříc hudbě, létu, tanci, potu, odřeninám.
Chleba se tu v poslední době příliš neobjevoval. Podlehla jsem totiž závislosti na celožitné hutné kostce, kterou mi bylo skoro trapné v tomto horkém období posílat dál. Teď to chce vzduch, bubliny a bílé pečivo k salátum, které pěkně saje olivový olej a šťávu z rajčat.
Přesně tomu odpovídají (překvapivé!) francouzské, italské a další jižnější chleby. Ze žita jsem přeskočila přímo na Mišáky (Miche, francouzský velký kváskový chléb, obvykle z vícevymletých, tmavších druhu mouky, rustikálnost, neasi). Vyniká trvanlivostí, lehkou kyselostí a karamelovou kôrkou. Upečete jeden dvoukilový pecen čistě z pšeničné mouky a na týden je vystaráno, pořád jako nový. žádné horké sálavé teplo z trouby každý druhý den. Najednou jsem zase tvrdě na pšenici a (a špaldě, drze jsem nahradila v Hamelmanově receptu) a je to fajn. Tak buď počkejte ještě chvilku, nebo hledejte sami.
Ještě se vám z Pohody ozvu, kde se dá najíst, napít, relaxovat – hudební tipy a reportáže z koncertu nasbíráte určitě všude možně jinde, ale kdo ví, třeba i o to budu mít nezdolnou chuť se podělit 🙂 Jak trávíte začátek léta vy? Jezdíte na festivaly?
p.s. Všechno nám vykvetlo. Máta, oregáno, šalvěj, rajčata, bazalka thajská i obyčejná – jak trapně neužitečný je vedle toho takový muškát. A ještě vás pozdravuje mateřídouška.
