Taky už to k vám dorazilo? Vinohradské ulice jsou plné košatých rozkvetlých sakur. Kvetou si necelý týden a pak konec. Chvíli se romanticky brodíte v závějích růžových okvětních plátků a přemýšlíte nad pomíjivostí krásy…. Vždycky je mi to líto, hned zmizí a zbydou jen zelené stromy s mrňavými rádoby třešněmi, které se nedají jíst.
Ale letos, letos si je uchovám. Nepropásnu je jako fialky. Zjistila jsem totiž, že se dají nakládat! Za tenhle objev patří díky Zuzce ze Zkvašeno, která se přednedávnem zeptala, kde jsou k vidění sakury a to znamenalo, že s nimi má něco za lubem. Bylo jasné, že je chce buď sníst, nebo vypít.
Japonci květy sakury nakládají do soli podobně, jako třeba kaprlata. Umýt, okyselit, prosolit, usušit, použít. Sůl je vysuší a ocet zachová krásnou barvu – a taky je to ochutí, pochopitelně.
Nicméně vždycky to jde opláchnout, namočit a využít jejich velmi jemné vůně a hlavně jejich líbezného vzhledu. Dají se s tím vyrobit nejrůznější sofistikované pokrmy (nejznámější je asi sakurové moči- 餅-mochi, na které potřebujete i mladé sakurové listy, uchované velmi podobným způsobem) nebo nápoje (sakuraju-桜湯-sakurayu – okvětí zalité horkou vodou, popíjí se například na svadbách, mimo ně se podává i nápoj se sakurou a zeleným čajem).
Sakur je víc druhů a tohle možná není ten nejsprávnější, ale za zkoušku nic nedám a rovnou to posílám dál – než zase zmizí. Článek budu průběžně doplňovat a dokumentovat vývoj schnutí, začít je však potřeba, dokud ještě stromy kvetou…. A určitě to půjde použít i na jiné květiny;)
Potřebovat budete:
- 200 g květů sakury
- 100 g soli
- 4 lžíce ume octa
- roli papírových kuchyňských utěrek
Fáze I.
Na co nejčistším místě si natrhejte květy sakury. Objímat strom nemusíte, ale buďte k němu co nejcitlivější a snažte se, aby vaším nájezdem příliš neutrpěl. Já se u toho cítila strašně zle, taková nádhera a já na ni sahám a ničím ji… Nícméně vybrala jsem si takový, který to skoro ani nezpozoroval, uf. Dva až tři litry – to znamená větší pytlík neudusaných kytek – vydají na těch 200 g.
Květy očistěte od zbytků dřeva a listí (i když to je to, co nejkrásněji voní – jako višeň a marcipán dohromady) a pečlivě opláchněte. Rozložte na utěrky a osušte jinými utěrkami
Poté prosolte 50 g soli a sesypejte do mísy.
Připravte si nějaké závaží o váze cca 400-500 g a položte ho na květiny. Zátěž a sůl pomůže z květin vyždímat vlhkost.
Nechte stát přes noc. Na bocích se vám možnáí přes noc vysráží trochu soli (ne, neopatlala jsem misku rukama od těsta).
Fáze II.
Lehce vyždímejte – slila jsem asi půldeci voňavé nažloutlé vody. Poté pokropte 4 lžícemi ume octa (což vlastně není tak docela ocet, ale nevadí). Šel by pravděpodobně použít i jiný, ale ve většině zdrojů jsem našla švestkový (prý existuje i bílý, ovšem u nás ne)…
Zatěžte 100g závažím a znovu obalte fólií. Tentokrát bude miska odpočívat 3 dny. Vzhledem k tomu, že ocet klesne ke dnu, bych doporučila jednou za den květiny obrátit tak, aby se ty „suché“ také trochu smočily. Já to tak neudělala a „vrchní“ jsou o poznání vybledlejší.
Fáze III.
Po třech dnech následuje ta nejnimravější práce – slijete ocet, trošku květy smáčknete, abyste slili víc… A před sebou máte narůžovělý chuchvalec plný trčících stonků, který je třeba velmi jemně rozmotat a každou kytičku zvlášť položit na sušicí podložku. Jestli taky neradi věšíte a rozmotáváte zamuchlané ponožky z pračky, tak tohle je asi tisíckrát horší.
Takhle naložené květiny velmi zintenzivní svou vůni, takže vám možná začnou připadat trochu protivné. Ale to přejde… Ovoněný ocet jsem si schovala, určitě bude ještě k něčemu dobrý.
Ideálně na sušení potřebujete něco produšného. Třeba bambusovou rohož pokrytou kuchyňskými utěrkami, ale toho u nás doma moc není, takže jsem nejdřív kytky porozkládala po ploše asi čtyř plechů pokrytých utěrkami tak, aby se nedotýkaly navzájem… Utěrky ihned nasákly vodou, takže jsem pak hned popřekládala na nové, suchými utěrkami vyložené dva plechy, na kterých mají květiny odpočívat další tři dny. Oproti prvotnímu rozmotávání je přendavání na jiný plech úplná pohoda.
Poté je třeba je prosolit, do něčeho sakury uzavřít a považovat tuto kapitolu života za ukončenou (lze se taky na sušení vykašlat a prooctované květiny dát do lednice a ujídat jen tak. Řekla bych ale, že se postupně musí rozložit.. Na rozdíl od kapar už po třech dnech v octu vypadají trochu jako hadr na podlahu).
Nakonec budeme mít připravený polotovar například pro takovouhle krásu.
Nejvíce informací jsem načerpala tady, překlad do angličtiny najdete tu a na tom samém blogu je také návod na zpracování listů. A slyšela jsem, že Zuzka chystá i květinové limonády.
Stay tuned… a negooglujte si Sakura bread;)
Jak to bylo, prosím, dál? Povedlo se po usušení rekonstruovat tvary květů? Zůstaly v nich alespoň zbytky vůně? Jak by to dopadlo, kdyby se květy nesolily? Můj výsledek je neradostný: okvětní lásky opustily květní lůžka, květy jsou příliš slané a pokud je vymáchám ve vodě, abych je soli zbavil, nemají už ani vůni ani chuť.
Nerozpadly se… Slane jsou dost agresivne, ale to k tomu asi patri / original jsem bohuzel nemela, ale krome toho, ze ty moje nemaji tak jasnou ruzovou barvu, odpovidaji, voni stale pekne… Mozna priste zkratit casy nebo se smirit s tim ze mame nejake horsi sakury a jine chute:)
Som vobec netusila, ze tieto kvety sa daju zuzitkovat.
Mila Maskrtnico, trochu od veci, ale neda mi to…
Kvaskove silenstvi ke me (do Egypta) dorazilo teprve letos a totalne me nakazilo. Jsem v nevyhode, neni tady zitna mouka, kvasek mam z celozrnne spaldove, ale nic me nezastavi. Uz jsem zkousela spoustu receptu na chleb a nepovedl se. Myslela jsem, ze je to spaldovym kvaskem.Zacala jsem se soustredit na sladke peceni, babovky , buchty, livance… Vcera vecer jsem si precetla tvuj recept na vicezrnny chleb, cely recept-predtim me odradil uvodni obrazek, a sla jsem do toho.Jen zitne vlocky jsem vymenila za amarantove a quinoove. A mam ho !!!Svuj prvni, dokonaly kvaskovy chleb.Jsem zjihla dojetim.Je to laska, ta ma mnoha tvari 🙂 Ja ti dekuji. Taky za skvele stranky, budu se vracet.
To je bezva! Z takového komentáře mám vážně velkou radost:) Ten pětizrnný chleba je moc fajn a úplně zázračně lidem vychází, nevím, čím to, přitom je ještě o krok „složitější“, než třeba klasický český. Mám tenhle chleba ozkoušený i v celošpaldové verzi.. a možná tedy radši tu první fotku prohodím s fotkou opravdového výsledku, když vás tak odradila;)
Jo, tak má být slaný. http://goodtea.wordpress.com/2011/02/14/cherry-blossom-tea/
Ano a pro západního pijáka čaje to je bizarní. A to mi celkem chutná himalájská čajová polévka s mlékem, tukem a solí aka tibetský jačí čaj.
Hm. Tak teda senča se sakurou je slaná. I přes poměrně důklané louhování sakury předem. Tak nevím jestli to dělám blbě a nebo prostě mají svatební čaj slaný.
Jojo, má. Prostě speciální chutě, no. Uvidím, co to udělá v nějakém dezertu – sladko-slané mám celkem ráda, čaj piju jaksi… Tak, jak je.
To je paradni. Hned jsem to musela vyzkouset a uz jsem ve fazi dva… Diky za inspiraci a tesim se na Vas dalsi progres, kdyz jste o krok napred… Vy uz mate uskladneno, ne? Chutne dny!
No, ještě schnou… Rozložené na papíru:)
A, super, tak ja jdu susit, diky za dalsi kroky..Nevim co driv, presazovat bylinky, susit sakuru… ale citim se konecne jarne a diky moc za to. Snad nebude vadit, kdyz svuj proces sakurace hodim na svuj blog – samozrejme s odkazem na ten Vas.
To vám přece nemůžu zakázat;) Akorát jak je vlhko a pršelo, trvalo jim to trochu déle, nicméně pak už je prosolit a uzavřít. A je to!
Ja uz mam prosoleno a ulozeno. Nejdesivejsi zazitek bylo to rozpletani kvetu pred ukladanim na uterky a susenim, to bylo neco na mou (ne)trpelivost! 🙂
Andrea: take jsem v mezicase presazovala bylinky a papriky na balkone, a varila pampeliskovy med:)
Ja jsem zbytkem kvetu zkousela zdobit vcera peceny chleba, ale ta limonada neni zly napad. Ja se snazim moc negooglit a nehledat, mame ty stromy primo pod balkonem, kazde rano na ne koukam.. 🙂
Ted jen jeste zpracovavam pampeliskovou marmeladu. Mam rada, jak od vsech tech veci voni cely byt.
Jak se dělá pampe marme? Díky=)
Tohle vypada tak krasne, ze jsem to musela zkusit. Sice byl trochu orisek najit umeocet, ale uz se kvety maci. Ted uz jen pockat si ty 3+3dny 🙂
Tak si tyhle nechte na zimu a ted si uzivejte cerstve:) Ja uz nimi oblozila chleba, posypala par dezertu, okraslila a ovonela limonadu… Zuzka si z nich pry varila i caj a pry hezky voni po horkych mandlich (coz celkem odpovida tomu „marcipanovemu“ dojmu, co jsme mela z ochuchavani stonku a listi).
Ta slana chut podle me bude pro nas dost nezvykla, ale urcite to bude minimalne velmi zajimave (asi jako ume svetsky nebo ruzova voda). Nastesti to nevyzaduje moc namahy ani drahych surovin;-)
Tak tohle je nádhera. Smekám.