Taky už to k vám dorazilo? Vinohradské ulice jsou plné košatých rozkvetlých sakur. Kvetou si necelý týden a pak konec. Chvíli se romanticky brodíte v závějích růžových okvětních plátků a přemýšlíte nad pomíjivostí krásy…. Vždycky je mi to líto, hned zmizí a zbydou jen zelené stromy s mrňavými rádoby třešněmi, které se nedají jíst.
Ale letos, letos si je uchovám. Nepropásnu je jako fialky. Zjistila jsem totiž, že se dají nakládat! Za tenhle objev patří díky Zuzce ze Zkvašeno, která se přednedávnem zeptala, kde jsou k vidění sakury a to znamenalo, že s nimi má něco za lubem. Bylo jasné, že je chce buď sníst, nebo vypít.
Japonci květy sakury nakládají do soli podobně, jako třeba kaprlata. Umýt, okyselit, prosolit, usušit, použít. Sůl je vysuší a ocet zachová krásnou barvu – a taky je to ochutí, pochopitelně.
Nicméně vždycky to jde opláchnout, namočit a využít jejich velmi jemné vůně a hlavně jejich líbezného vzhledu. Dají se s tím vyrobit nejrůznější sofistikované pokrmy (nejznámější je asi sakurové moči- 餅-mochi, na které potřebujete i mladé sakurové listy, uchované velmi podobným způsobem) nebo nápoje (sakuraju-桜湯-sakurayu – okvětí zalité horkou vodou, popíjí se například na svadbách, mimo ně se podává i nápoj se sakurou a zeleným čajem).
Sakur je víc druhů a tohle možná není ten nejsprávnější, ale za zkoušku nic nedám a rovnou to posílám dál – než zase zmizí. Článek budu průběžně doplňovat a dokumentovat vývoj schnutí, začít je však potřeba, dokud ještě stromy kvetou…. A určitě to půjde použít i na jiné květiny;)
Potřebovat budete:
- 200 g květů sakury
- 100 g soli
- 4 lžíce ume octa
- roli papírových kuchyňských utěrek
Fáze I.
Na co nejčistším místě si natrhejte květy sakury. Objímat strom nemusíte, ale buďte k němu co nejcitlivější a snažte se, aby vaším nájezdem příliš neutrpěl. Já se u toho cítila strašně zle, taková nádhera a já na ni sahám a ničím ji… Nícméně vybrala jsem si takový, který to skoro ani nezpozoroval, uf. Dva až tři litry – to znamená větší pytlík neudusaných kytek – vydají na těch 200 g.
Květy očistěte od zbytků dřeva a listí (i když to je to, co nejkrásněji voní – jako višeň a marcipán dohromady) a pečlivě opláchněte. Rozložte na utěrky a osušte jinými utěrkami
Poté prosolte 50 g soli a sesypejte do mísy.
Připravte si nějaké závaží o váze cca 400-500 g a položte ho na květiny. Zátěž a sůl pomůže z květin vyždímat vlhkost.
Nechte stát přes noc. Na bocích se vám možnáí přes noc vysráží trochu soli (ne, neopatlala jsem misku rukama od těsta).
Fáze II.
Lehce vyždímejte – slila jsem asi půldeci voňavé nažloutlé vody. Poté pokropte 4 lžícemi ume octa (což vlastně není tak docela ocet, ale nevadí). Šel by pravděpodobně použít i jiný, ale ve většině zdrojů jsem našla švestkový (prý existuje i bílý, ovšem u nás ne)…
Zatěžte 100g závažím a znovu obalte fólií. Tentokrát bude miska odpočívat 3 dny. Vzhledem k tomu, že ocet klesne ke dnu, bych doporučila jednou za den květiny obrátit tak, aby se ty „suché“ také trochu smočily. Já to tak neudělala a „vrchní“ jsou o poznání vybledlejší.
Fáze III.
Po třech dnech následuje ta nejnimravější práce – slijete ocet, trošku květy smáčknete, abyste slili víc… A před sebou máte narůžovělý chuchvalec plný trčících stonků, který je třeba velmi jemně rozmotat a každou kytičku zvlášť položit na sušicí podložku. Jestli taky neradi věšíte a rozmotáváte zamuchlané ponožky z pračky, tak tohle je asi tisíckrát horší.
Takhle naložené květiny velmi zintenzivní svou vůni, takže vám možná začnou připadat trochu protivné. Ale to přejde… Ovoněný ocet jsem si schovala, určitě bude ještě k něčemu dobrý.
Ideálně na sušení potřebujete něco produšného. Třeba bambusovou rohož pokrytou kuchyňskými utěrkami, ale toho u nás doma moc není, takže jsem nejdřív kytky porozkládala po ploše asi čtyř plechů pokrytých utěrkami tak, aby se nedotýkaly navzájem… Utěrky ihned nasákly vodou, takže jsem pak hned popřekládala na nové, suchými utěrkami vyložené dva plechy, na kterých mají květiny odpočívat další tři dny. Oproti prvotnímu rozmotávání je přendavání na jiný plech úplná pohoda.
Poté je třeba je prosolit, do něčeho sakury uzavřít a považovat tuto kapitolu života za ukončenou (lze se taky na sušení vykašlat a prooctované květiny dát do lednice a ujídat jen tak. Řekla bych ale, že se postupně musí rozložit.. Na rozdíl od kapar už po třech dnech v octu vypadají trochu jako hadr na podlahu).
Nakonec budeme mít připravený polotovar například pro takovouhle krásu.
Nejvíce informací jsem načerpala tady, překlad do angličtiny najdete tu a na tom samém blogu je také návod na zpracování listů. A slyšela jsem, že Zuzka chystá i květinové limonády.
Stay tuned… a negooglujte si Sakura bread;)
