Neexistuje snad mezinárodně oblíbenější „tradičně italské“, ale zároveň celosvětově snad nejčastěji „do ruky“ připravované jídlo než pizza. S nápadem upéct tu nejlepší – a přitom si při podnikání uchovat nezávislost na místě a času – přišel před pěti lety Francesco Gallucci, který neapolskou verzi téhle placky začal péct na přenosné peci připomínající vaflovač pod názvem Le pizze di Frankie.
S pečením pizzy začal před lety jen pro odreagování se od práce v korporátu – zpočátku pekl jen o víkendech pro své známé, poté si zkusil pečení pro veřejnost na jednom z prvních pražských street food festivalů – a z pečení se postupně začala stávat práce.
Ačkoli je nějaká forma pizzy dostupná doslova na každém druhém rohu, dát si „moderní“ pizzu v neapolském stylu nebylo tehdy úplně snadné: „Většina lidí si neapolskou pizzu představuje jako tu s velkými okraji (to je právě ta Francescova, což je styl někdy označovaný jako moderní neapolská pizza, neo-neapolitan pizza, pozn. red.). Já mám rád i tu z neapolské čtvrti Via Tribunali, ze starého města, která je jako ‚ruote di carro‘, velká jako kolo u auta, a ta skoro nemá okraje, takže je to skoro naopak. Ale důležité je, aby měla ty spálené body.“
Jde udělat pizza z kvasu? Jak se liší pizza v Kalábrii, odkud Gallucci pochází? Patří na pizzu brambory? Je chicago deep dish pizza pořád pizzou? Co to jsou friselle a taralli? Poslechněte si celý rozhovor s Francescem. Celý článek i podcast najdete zde.
