Flákám to tu. Jsem nějaká zmrzlá, zavalená podzimními povinnostmi a nově dýněmi. Zkouším je nacpat do všeho a to jsem se zařekla, že je začnu jíst až někdy v lednu, kdy na trzích kromě mrkve, celeru a brambor nic není. Ale našly si mě, přišly ke mně už nakrájené, ty… dýně.
Libo-li dýňové housky? Chleba? Quiche nebo cheesecake? Všechno je možné. Všechno je hřejivě oranžové a křičí to „Slunce v duši!“. Tykve se dají využít vskutku variabilně, vezměte si třeba veganské dezerty – žloutky jsou pro vegany mimo, kurkuma jako „vaječné“ barvivo u jejich dezertů je zase mimo pro mě a kromě barvy a divné chuti nic moc koláči nepřinese… Zato dýně! Je hezky baculatá, zvláčňující, bohatá na karoteny, no úplný zázrak, radost s ní pracovat.
Jednoduše, zvu vás na dýňové slavnosti na Jiřák, abyste toho zázraku nebyli ušetřeni a dostatečně se zásobili. Dýně při dobré péči počká na zkonzumování klidně až do pochmurného předjaří (loni jsem jednu zapomenutou objevila až v květnu!)… a na trzích budou k dostání i méně obvyklé druhy, než už u nás poměrně zabydlené druhy jako Hokkaido, máslová nebo Gigant. Navíc jsem slyšela, že tam někdo bude prodávat pomalu kynuté dýňové pečivo, kváskový dýňový chleba a k tomu nejen dýňové sladkosti ve spojení s čajem z Čajového baru (třeba z dýňových květů). Dýně má obrovský potenciál, tak nezůstávejte jen u polívky a stavte se 31. 10. u nás;)
