Američtí mikropekaři, které jsem tu poznala, působí občas jako definice hipstra. Dva týdny neholená bradka, čapka, tričko a nějaký košile nebo svetr a zaprášené kalhoty, které asi někdy měly nějakou barvu, ale nikdo neví jakou. Podobně uvolněná je i komunikace s nimi. V Little Goat Bakery je to trochu jinak.
Little Goat totiž není jen pekárna, je to i hospoda (diner), další skvělá restaurace Girl and the Goat a taky „holka“ z názvu, šéfka Stephanie Izard. Ta mimo jiné napsala moc pěknou kuchařku, ze které si uděláte představu, jak se zde vaří. A proto dává smysl, že celý systém už musí být trochu vážnější a raději poměrně jasná pravidla raději pro blbečky zopakují – já dostala do mailu ohledně oblečení jen zkrácené instrukce, ale měli na to milou hustě popsanou A4 se zásadami oblékání pro všechny restaurace z rodiny (klasika jako „Legíny nejsou kalhoty“, zapovězení dlouhých nehtů, doplňků a spol. Můj tip pro úsporně sbalené: jednobarevné oblečení/kalhoty z nejrůznějších materiálů a barev – kromě rondonů, jasně, ale to většinou v pekárnách nevyžadují – mají v Uniqlo).
Kromě skvělé kuchyně jejich vyhlášená pekárna přímo za sklem peče kvanta bochníků pro restaurace ze svého řetězce a samozřejmě taky slušné kafe, chleba a jiné dobroty prodává. Co se týká samotného pečiva, není to nic revolucionářského, chleba hlavně bílý (ale kvasový). Spíš ten sušší a tužší typ trochu jako v pražském Bakeshopu a také nejméně vypečená kůrka, ale pro dané použití a pro konzervativnější zákazníky, kteří rádi krajíc, jímž nepropadá máslo fajn.
Pekli a tvarovali jsme kvasové chleby, mrak sušenek, spoustu bezvadných sýrovo-cibulkových scones, dostala rozkošnou pochvalu – „Miluju, když má někdo OCDC sklony jako já, takhle bych to těsto chtěla mít seřazený vždycky!“… najednou se den rozplynul a už jsem obědvala. Určitě si dejte něco skutečně kozího, ve vegetariánském případě alespoň to kakao. Menu v dineru je takové vyňuňaně americky hospodské, takže burgery, sendviče, kakao, mléčné koktejly, šejky a prasácké snídaně. Ach, jen si na to vzpomenu a rozjela bych se zase, podobně vyladěných podniků je u nás strašně málo. Pro mě byla tahle zkušenost důležitá hlavně díky nakouknutí do propracovaného systému, jako inspirace, kam to může talentovaná a pracovitá kuchařka dotáhnout a jak pěkně to funguje ve spojení s restauraci.
Jak se dostat na stáž? Moc hezky to shrnula Jana Bilíková v tomto třídílném seriálu (1, 2, 3) i se slovníčkem výrazů v kuchyni užitečných (hodí se obzvlášť, pokud jste nikdy v opravdové restauraci/pekárně nepracovaliJ, já jen potvrzuju. Napište, nepiště romány, už v těle mailu zdůrazněte motivaci a nějakou zkušenost, a kdyby neodepisovali, pošlete znovu a ideálně po příjezdu rovnou běžte místo omrknout. Lihovku s sebou. Držím palce, každá hodina se počítá!
Víc o americkém výletě:
http://www.maskrtnica.cz/na-skok-v-hewn-bakery/
http://www.maskrtnica.cz/cellardoorprovisions/
http://www.maskrtnica.cz/chicagsky-kvaskovy-chleb/
http://www.maskrtnica.cz/chicago-potreti-pleasanthousebread/
1 thought on “Chicago počtvrté, tentokrát o koze”