V neděli se nedělá, v neděli si užívám. Ne, z blogu se nestává deníček. Vlastně mohl by, zážitků je dost, ba někdy až tolik, že není pořádně ani čas si sednout a něco ozkoušet a napsat… Street Food Festival byl jedním z nich a byla to po dlouhé době akce, která mě převelice bavila a pořád jsem jí plná, takže to musí ven. Čistě zaujatě, z pohledu performera-amatéra-prodejce;)
Původně jsem myslela, že nepůjdu, nebude kdy, nebude sil. Ale znáte to – pak něco sepne a vy se prostě hecnete a řeknete si, že by to vlastně mohla být legrace, nejen se procházet a ochutnávat. Přednášela jsem už na prvním SFF v květnu a pozvánku opět účinkovat v doprovodném programu jsem dostala i teď. Moc ráda jsem přislíbila účast. Pak ovšem ještě došlo na řeč s Michaelou z TRMS. Zrovna s Paulem Dayem otevírají nový podnik, Maso&Kobliha, takže na nějaké velké výjezdy na festivaly rovněž neměli příliš pomyšlení, ale pořád to v nás nějak hryzalo, jsme holky, co nemají stání… I došly jsme k myšlence, že obložíme pár chlebů s masem, číšníky a kuchaře necháme trochu odpočívat a užijeme si to čistě jako amatérské holčičí duo. S dobrým chlebem a samozřejmě masem z volných chovů. Tak vznikla Topinka, punktoastový pop-up dvou cvoků v květovaných zástěrách.
Z pár chlebů bylo nakonec pěkných pár stovek, z jednoduché pomazánky nakonec tři – rillettes s čatní ze zelených rajčat, dančí paštika s mirabelkovou marmeládou a opraženými lískovými oříšky a sádlo se škvarky a troškou korejského chilli, místo klasické Šumavy tenhle zářivý dýňový chleba a pozvolné pohodové ráno se přehouplo v neuvěřitelný odpolední nával, kdy jsme chvílemi zapomínaly, jak se která z nás jmenuje. Povím vám, takhle lenivou neděli jsem si nepředstavovala ani ve snu.
Jednoduše úlet. Přes počáteční zádrhele se stánkem na nás nakonec zbylo dokonalé místo, totiž plac mezi Veltlinem a TeaMountain, čirou náhodou asi nejlepší obchody/bary s vínem a čajem, které tu máme. Bohužel nám tam pak chyběla elektřina, ale jako správné děti ulice jsme si ji přitáhly – ne, ta šňůra mezi námi a grilem odnaproti nebyla příprava na večerní lampionky.
Poznala jsem neuvěřitelné množství lidí z Twitteru, Facebooku a blogu (ale omlouvám se, jestli vás neoslovím/nepozdravím správným jménem, až vás zase potkám, protože se mi obličeje chvílemi slévaly do jedné rozmazané šmouhy). Zaujaly jsme i redaktorku Českého rozhlasu, cheche.
Přednáškový sál se překvapivě dost zaplnil a lidi po mně neházeli rajčata, byť jsem nemohla předvést dokonale vykynutý chleba v ošatce, anžto nám počasí dopřálo překrásnou pokojovou teplotu a termobox obsadily paštiky.
Kromě našich originálních topinek jsme ochutnaly (ať žije výměnný obchod!) mnoho skleniček a kelímků vína a čaje od sousedů, uklidňující polévku, wrapy a pořádný boršč, suši, boží pizzu, burgery, koktejly, výbornou podzimní zmrzlinu a také dokonalé kremrole, které ovšem nebyly na prodej, takže na ty si nechte zajít chuť, ledaže Kubu překecáme, aby to příště taky zkusil. Abych to zkrátila – bylo z čeho vybírat a každý si mohl najít to svoje, jen lituju, že jsem asi sto padesát dalších věcí neochutnala.
Jasně, odpoledne byly fronty, ale s dobrými akcemi to už tak bývá, člověk se jídlo/kapelu načeká a málokdy je v první řadě. Jestli na vás nevybylo, moc nás to mrzí, ale asi trojnásobně jsme překročily plánovaný set a pořád nebylo dost, nejinak tomu bylo jistě i u ostatních. Organizátoři akce, tedy Michal a jeho crew, si zaslouží pusu, big up a velkou podporu, tenhle unikátní podnik chce hodně sil. Začínám si připadat spíš jako rastafarián než pankáč, ale z nedělních positive vibrations těžím ještě teď, a to jsem pořád nedospala asi týdenní spánkový deficit. Takže ještě jednou díky všem vám, kteří jste se zastavili, usmáli se, pochválili, poradili…Byli jste neuvěřitelní.
Malý teaser na závěr: stavte se někdy i v M&K, vypadá to, že tam nějakou dobu pobudu, byť ne jako vrchní topinkovač. Ale o tom a dalších změnách příště.
Speciální díky pro pomocníky: kromě mojí parťačky Míši patří také sestře, která pomáhala celou dobu s odbavováním zákazníků, Paulovi, Martinovi, Warwickovi, Markovi, Betce, rodičům… Za pomocnou ruku, vařič, pomoc s vařením, auto nebo radu. Užily jsme všechno.
