Za oceán a ještě dál

DSC_0222

Zdravíme ze zámoří! Pro některé trochu nečekaně jsme s mužem zmizeli na delší dovolenou po státech USA. Co tu? Načerpat inspiraci, vidět věci, sníst hodně chlebů, pečiva, dalšího jídla, omrknout, co a jak se tu dělá a hlavně nasávat úplně jinou atmosféru. Užít si takové naše Na cestě (klišéjaksviň, ale jo). Času máme dost.Zatím se máme naprosto výtečně, díky za optání. Po dlouhém putování (přes Budapešť a Berlín) jsme ve středu odpoledne dorazili do Chicaga za naším americkým kámošem Nathanem. Nejt (jak mu říkáme od doby, kdy na mém gymlu rok studoval a naučil se česky) je jeden z nejmilejších lidí, které znám, odzbrojí i naprostého cynika. Podobně jako já studoval žurnalistiku a další humanitní vědy, ale teď se věnuje spíš řemeslu. Šije bytelné kožené zápisníky a další krásné věci z kůže – mrkněte na to.

IMG_1197

Kvas okupuje pracovní stůl.

Bydlíme s Nathanem v jeho bytě kombinovaném s brašnářskou dílnou hned vedle univerzitního kampusu – krásné místo s výhledem na Michiganské jezero. Kdyby zrovna nebylo zmrzlé a pláž zasněžená, dalo by se kolem něj běhat a koupat v něm, teď je spíš lepší sedět v okně a koukat na něj, což bych klidně dělala tak dva týdny.

DSC_0174

Tady sedím a píšu. Moje místo.

Mimo jiné se mi povedlo přivézt chleba, oživit kvásek (jo! vidíte, jak mu zdejší mouka chutná?), zajít na „business lunch“ na místní networkingové skupině, kde jsem i jako host musela v 65 vteřinách představit sama sebe, své projekty (to bylo naprosto šílené, extrémně americké a v prvním dnu poměrně náročné – ještěže máme kamaráda, který se nebojí posouvat naše hranice), zastavit se v místním nejbru na open mike a seznámit se tak se zdejší malou scénou. Brzo snad upeču svůj první zdejší chleba, protože dovezený bochník už je pryč. Snědli jsme ho v podobě burgrů – je tu ohromný výběr jak naprosto falešnýho jídla, tak skvělého masa (v našem relativně malém místním supermarketu není problém ani pastevní hovězí, ani bio drůbež) a nádherné zeleniny, což si pochopitelně moc užívám.

IMG_1159

Jak říkám, klidně bych seděla v okně a koukala na mrznoucí jezero, vypadá to ale, že za chvíli zvedneme kotvy. Odjedeme do Ohia za amišskou komunitou, se kterou Nejt spolupracoval na některých projektech. Amišové neboli Amenité žijí velmi postaru – pokud jste o nich v životě neslyšeli, jde o poměrně uzavřené křesťanské komunity žijící ve skromnosti ve vlastních hospodářstvích, pracují bez elektřiny, aut a dalších výdobytků naší doby… S velkou pravděpodobností si také budou péct sami doma chléb a vynikají i v dalších řemeslech:) Těším se strašně moc. Pak? Dám vědět. Do Chicaga se ale určitě chceme během naší cesty vrátit.

Děkuju moc Míše, Paulovi a celému pracovnímu kolektivu, že mi na tuhle cestu dovolili odejít – o donutky v Maso a kobliha je postaráno, nebojte nic! S kváskovým chlebem nám pomáhá Tomáš z Praktiky, což je naprosto bez debat nejlepší možnost, jaká může být. Snažím se tvářit jakože nic, ale mám prostě skvělé a učenlivé kolegy, spolupracovníky a jsem na ně hrdá.

IMG_1099

Chleba po dvou dnech cesty v zavazadlovém prostoru.

Mějte se krásně, klidně pošlete nějaké tipy, ptejte se a komentujte! Pro aktuálnější zpravodajství sledujte instagram, snapchat (maskrtnica) nebo facebook.

Přátelský „reklamní“ blok: Náhodou to vyšlo tak, že během našich cest po státech Nathan pojede na měsíc do Prahy, takže ideální příležitost pro dovezení nějakých pěkných zápisníků.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je maskrtnica. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

3 komentáře u “Za oceán a ještě dál

  1. Julko, to se tak krásně čte! Moc si to užijte, teším se na další zápisky z vaší „Na cestě“ a zápisník budu asi nutně potřebovat (goodadvertisingjob)! :)) A teda smekám ten zavazadlovej chleba vypadá úchvatně. Bože, jak to děláš? Na koblihy zajdu, zkontroluju a podám report. 😀 U amisu jsem byla v Kanade a byl to nezapomenutejnej zážitek… Mějte se, jak nejlíp to jde! :*

  2. Julko, skvělý report, piš dál, pič často a hodně. Zajímá mě moc, kolik pravdy je na tom, že Amishové mají problém s počtem lidí, děti v určitém věku odchází pryč a problém je s tím, že většina se vrací :). Je to trochu přitažená teorie z čechoamerických kruhů a budu ráda, když o tom vyzjistí někdo něco bez předsudků .). Jsem taky moc zvědavá, jak vás přijmou, zda tam stále ještě vládne vůči světu venku spíše uzavřenost, upřímná otevřenost, nebo je to už více postaveno na byznysu, kde je získávání prostředků z turismu do komunity žádoucí a je to už trochu postavené na komerci. Těším se moc na vaše zážitky. Mějte se moc fajn! Poletíte i na západ?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *