Jedna z mých nejradostnějších devadesátkových vzpomínek na pečivo patří k přízemí obchodního domu Máj a prvním rozpekům, konkrétně obřím Palmiers. Pamatujete? Nebo jste fandili spíš sýrovým taštičkám?
Když jsem doma našla při čistce mrazáku kvasové croissantové těsto, u kterého vzhledem k jeho stáří byla důvodná obava, že nevykyne, vytanuly mi na mysli právě ony.
To se vezme listové nebo croissantové těsto, posype se cukrem, klidně i předtím tence pomaže dalším máslem, ať ten cukr líp drží, z obou stran se těsně svine – takže připomíná hlavici iónského sloupu – a nakrájí ostrým nožem. Položíte na plech a pečete na 180-200 stupňů, dokud nejsou tak zlatavé, jak vy chcete. Hravě to dá i 3-4leté dítě, pokud vám nevadí zametat cukr.
My je rádi hodně křupavé a malé jako sušenky, ale zrovna z toho croissantového a ve větší verzi jsou fajn i ještě měkké uvnitř.
Mouka, máslo, karamel a špetka soli. Základ tolika ukrutných dobrot!
Listové mám na blogu už dávno, dokonce i tohle jsem z něj tehdy zkoušela, ale nelistovalo mi tolik – ani nešlo o recept, jako o ruce a způsob chlazení:) A nebo klidně zmíněné (i nepříliš kynoucí) přebytky croissantového.
