Věřili byste, že vůbec nedělám žitné samostojné? Pokud sledujete můj instagram, asi jste mizivé zastoupení žita zaznamenali. Ošatkový žitný jsem upekla snad jednou. Formových určitě několik stovek. To je nespravedlnost, která musela být napravena, protože tenhle žitňák je úplně báječný!

  Jak jsem slíbila, tak činím. Třetí pokus už se propadá v hlubinách mých útrob namazaný pistáciovým máslem a je čas to shrnout.

Byli jste někdy členem knižního klubu? Nemyslím toho zásilkového katalogu, ale starosvětskou partu lidí, která se v určitý čas domluví na přečtení určitého díla. Pak se sejdou, prodiskutují, co nebohý autor pokazil a co mu celkem šlo, a jdou na další.

Chystáte se na dovolenou nebo víte, že teď nebudete mít čas péct tak často? Dumáte, jak ho převézt bez lednice do teplých krajin? Nezoufejte a nevyhazujte sklenici s kváskem, je několik možností, jak matku udržet v dobré kondici při životě.

  Co vám budu povídat. Můj životní rytmus je poslední půlrok jiný. Nechodím 6x týdně do podzemní kuchyně, ale že bych měla nějak extra času, o kterém si můžu sama rozhodovat, se říct nedá. Zato mám spousta řízeného „relaxu“! Uvozovky jsou tu správně, článek není…

  Špaldová bublina. Už asi tři týdny se mořím s jiným chlebem, ale nějak jsem ustrnula, tak raději na chvíli velím posun jinam, totiž k obyčejnému, nekašovému pšeničnému chlebu. S tím rozdílem, že je jen z pšenice špaldy a s trochou čerstvé mouky, takže pěkně…

  Jestli máte rádi šafrán a jidášky, ihned vyražte pro drahá koření! Kyprá hutná esíčka se na severu pečou v nejtemnější dny v roce, tedy kolem dne svaté Lucie. Bodejť by to k prosvětlení toho svátku nefungovalo, když je těsto tak nádherně zářivé a tučné!

  Jsou dva typy martinských rohlíčků. Jeden kynutý, loupáčkovitý, druhý spíše křehký, veletučný (máslo-tvaroh/smetana-mouka). Mám ráda oboje, ale teď bych chtěla upozornit na časově náročnější variantu. Ten první, tedy kynutý loupáček s náplní je totiž naprosto skvostný k snídani!

Měla bych se vyjádřit k těm chlebům s kaší, co pořád na mém instagramu straší. Jestliže již nějakou dobu pečete, možná jste odtušili, že čím více vody do těsta dáte, tím vláčnější chleba může být. Zároveň se ovšem naše mouky mají tendenci i při jen náznaku řidšího…

  Chicago je při tomto výletu mým druhým domovem. Díky Nejtovi (už odjíždí!) si užívám domácí idylku, kterou těžko vychutnat při cestách hotely, náhodnými couchsurfingy a podobně… Mám někdy dokonce i čas upéct chleba. Rustikální, ručně zpracovaný, na punk upečený,  dobrý.

  Výživný, voňavý, vláčný, nasládlý a jedovatě oranžový. Už od minulého článku o dýňovém chlebu asi tušíte, že já dýni okázale ignoruju alespoň do listopadu, ale jelikož se blíží různé dušičkové, duchařské a další svátky, rozhodla jsem se tenhle recept dokončit dřív.

  Chleba je ze samých mnou oblíbených surovin – špalda, kvásek, brambory, hodně vody. Velké bubliny a přitom krásně vláčná střídka. Jestli jsou vám taky sympatické a nebojíte se tekutějších těst, vyhrňte si rukávy a šup na to!